Na některých základních školách si děti mohou vybrat, jestli chtějí psát domácí úkol
Některé děti píšou úkoly rády, jiné ne. Například pražská základní škola Jaroslava Seiferta proto dala žákům na výběr a za nesplnění zadání je netrestá. Inspirovala se myšlenkou takzvaných nepovinných domácích úkolů Petra Klímy z pedagogicko-psychologické poradny Prahy 3.
Po zkušebním roce se nepovinné domácí úkoly osvědčily a škola je zavedla do praxe.
„Na této škole to probíhá úplně jinak. Paní učitelka nám něco vysvětlí a vysvětlí to i pro ty, co domácí úkoly nepíšou. Je to docela fajn, protože jakmile zapomenu domácí úkol, tak nedostanu poznámku nebo pětku nebo něco takového,“ chválí si novinku čtrnáctiletá Tereza.
Ve většině případů děti domácí úkoly psát chtějí, nezpracovává je jen asi třetina žáků. „Protože děti látku vesměs pochopí ve škole, tak jim zase domácí úkol připadal zbytečný. Takže měly svobodu volby. Naprosto to neovlivnilo pochopení látky nebo že by byly nějak pozadu, že by jim to méně šlo,“ vysvětluje ředitelka školy Břetislava Mardešičová.
Možnost nezpracovat úkol využívají především děti, které po škole navštěvují zájmové kroužky, a děti ze sociálně slabších rodin, kterým doma nemá s úkoly kdo pomoci.
Odborníci na pedagogiku a psychologii nevidí zásadní problém v domácích úkolech jako takových, ale v jejich povaze, zadání a vyhodnocení.
„Z úkolů by děti neměly být vystresované. Měla by to být také zpětná informace pro paní učitelku nebo pana učitele. Opravdu se může stát, že některé dítě to úplně nezvládne a je to podnět pro to, že je třeba ještě v osvojování látky pokračovat,“ upozorňuje Václav Mertin z Katedry psychologie Univerzity Karlovy v Praze.
„Dovedu si představit zajímavý úkol, kdy třeba děti mají najít fotografie svých předků a povídat si o tom, jak to bylo. Úkol neznamená jenom, že je sloupec příkladů a já to musím vypočítat. Ale i když je to sloupec příkladů – některé věci se zkrátka cvičí a upevňují opakováním,“ dodává Ilona Gillernová z téže katedry.
