V beskydské obci Krásná se stále zvoní klekání. Tradici udržuje místní žena

K životu v beskydských dědinách odjakživa patřily staré dřevěné zvoničky. Vyzvánění večer zahánělo děti domů, hlásilo ale i požár nebo smrt sousedů z horských samot. V obci Krásná na Frýdecko-Místecku čtyři zvoničky zrenovovali. A z jedné se dosud pravidelně ozývá nezaměnitelný zvuk zvonu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Chobyně - zvonička | Foto: Ján Kadlec

Františka Pajurková je drobná žena, kterou stáří doslova ohýbá k zemi. Houževnatá horalka oslavila 81 let a život v kopcích Beskyd rozhodně neměla jednoduchý. Přesto energicky a zkušeně tahá za provaz a vyzvání poledne.

Zvonek v místě zvaném Na Dolině, kde Pajurkovi bydlí, ale zvoní také klekání či umíráček. „Jak kdo zemře, tak podle toho, jestli je to muž nebo žena nebo dítko. Čtvrt hodiny ženě, půl hodiny mužovi. Je to dost dlouho, už mám slabé ruce,“ vysvětluje paní Pajurková.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zvoničku v Krásné navštívila reportérka Petra Štrymplová

V Krásné stojí zvoničky čtyři, ta u chalupy Pajurkových je ale poslední činná. Starousedlice Františka si vyzvánění pamatuje už z dětství. A je také poslední ve vsi, kdo chodí zvonit. Pro místní je její služba stále nepostradatelná.

„Kdysi si to lidé pokládali za čest, dneska už to ti mladí ani neumí. Samozřejmě nechtějí být uvázáni u této povinnosti,“ říká starostka obce Pavla Bohačíková. Na tradici je právem pyšná.

Zchátralé zvoničky nechala radnice v Krásné před dvěma lety opravit. Díky zapojení dobrovolníků vyšla rekonstrukce jen na několik desítek tisíc. Pomáhal i Václav Pajurek, syn paní Františky.

Zvonička na Krásné | Foto: Petra Štrymplová

„Bylo to v dezolátním stavu, různě jsem to podpíral. Maminka přišla, že se to prostě nedá, že se to musí opravit. Já jsem přesto nechtěl, pohádali jsme se u toho, že jsou důležitější věci, na chalupě něco udělat,“ vzpomíná.

Nakonec uznal, že opravy jsou nezbytné. „Chtělo to úplně celé, protože ty staré krovy a základy už byly tak shnilé, že to vůbec nedrželo,“ dodává Václav Pajurek. Přiznává nicméně, že sám by řemeslo zvoníků zastat neuměl:

„Zkoušel jsem to i s maminkou, ale zasekával jsem se, nešlo mi to. Tam je třeba udělat takový správný hup a držet takt.“


Zvětšit mapu

Petra Štrymplová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme