Vnoučata a prarodiče navštěvují v Havlíčkově Brodě společnou školu

V Havlíčkově Brodě včera začal druhý semestr Experimentální univerzity. Do stejných lavic tam zasedli prarodiče i jejich vnoučata. Během první lekce zjišťovali, jaké druhy sov žijí na Vysočině, kdy vstávají nebo co mají nejraději. Kurzy už druhým rokem pořádá Krajská knihovna Vysočiny.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vnučka s babičkou

Vnučka s babičkou | Foto: stock exchange

Během příštího čtvrt roku by se měly rodinné týmy dozvědět další zajímavosti z přírody, a to formou přednášek, úkolů a testu. Místo titulů jsou studentům největší odměnou zážitky a společně strávený čas.

Třeťák Lukáš Augustin toho na začátku první letošní přednášky o sovách mnoho nevěděl. „Jsou noční tvorové a umí otáčet hlavou dokola,“ snaží se vzpomenout.

Přehrát

00:00 / 00:00

Přednášku o sovách navštívil i redaktor Petr Palovčík

V babičce Marcele má ale silného studijního partnera – je prý dobrá ve vyhledávání různých fotek i zajímavostí. „My to máme tak půl na půl, protože vnuk je hodně aktivní co se týče vyhledávání v počítači,“ upřesňuje babička.

Cíl pořadatelů se podle Marcely Velecké z Krajské knihovny Vysočiny zdařil. Dvě generace se do společného vzdělávání pustily s chutí v prvním i druhém semestru.

„Nezaznamenala jsem, že by se hádali, naopak si opravdu myslím, že spolupracovali. A líbilo se mi, že spolupracovaly nejen ty jednotlivé dvojice. Mnohdy, když třeba jeden tým někde trošičku tápal, nevěděl, tak se hned od druhého stanoviště ozvalo – my víme, my vám poradíme, pojďte, podívejte se, takhle,“ přibližuje.

Přiučí se děti i dospělí

Také v případě malého Lukáše padla slova školitele na úrodnou půdu, o sovách zjistil spoustu nových informací. „Sovy mají velké budky. Když k nim leze třeba kuna, sova odletí na větev a čeká, co se stane s vajíčky,“ vysvětluje.

Společně s babičkou zvládli i následující test. „Úkoly byly opravdu náročné, že i dospěláci netušili a hodně se naučili,“ upozorňuje Marcela Velecká. Experimentální dvougenerační univerzitu podle ní navštěvují příkladní studenti, pro které výuka nekončí zvoněním:

„Potom se třeba ještě prarodiče a vnoučata sejdou doma, dál to probírají, dělají si ještě zvlášť svoje pracovní listy. Některé týmy si založily vlastní knihu, kam si zakládají vše, co získaly od lektorů.“

Ani Lukáš nelituje toho, že strávil sobotní dopoledne učením. „Klidně bych tady byl déle, moc se mi tady líbí,“ svěřuje se. V univerzitních lavicích zbývá volné už jen jedno místo.

Petr Palovčík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme