Olympijské zlato přináší sportovci řadu povinností. Hlavně těch mediálních
Snem každého sportovce a vrcholem jeho kariéry je bezesporu zlatá olympijská medaile. Ve chvíli, kdy se toto přání vyplní, přichází obrovská radost. Spolu s vítězstvím se ale nastává také řada povinností, více či méně příjemných.
V televizi vidíme bouřlivé ovace a objímání, dojetí, slzy, emoce. Pár minut po konci závodu a prvotní radosti ze zisku zlaté medaile však už sportovce doslova „vcucne“ olympijská mašinérie a čeká ho série nevyhnutelných povinností.
Květinový ceremoniál pro diváky přímo na sportovišti je asi tou nejpříjemnější součástí. Pak následuje kolečko desítek, ne-li stovek rozhovorů pro novináře z celého světa. V takzvané mixzóně, kde se prolíná svět sportovců a médií, může vítěz strávit klidně i hodinu.
A vyzkoušela si to i zlatá Eva Samková. „Já si vždycky říkám, že mě to štve, ale když už pak ‚rozhovoruju‘, tak je to docela v pohodě. Jde jen o to dokopání se k tomu. Ale nejsem zrovna typ, který by vyhledával rozhovory a světla reflektorů. Nepotřebuju být slavná,“ trvdí.
Jak se změní život olympijského vítěze v hektických dnech po zlatém závodě, popsal zvláštní zpravodaj ČRo v Soči Petr Vavrouška
Olympijský vítěz si v prvních dnech od novinářů takřka neodpočine, protože ho pronásledují nepřetržitě. Desítky rozhovorů rozdává i po slavnostním večerním ceremoniálu předávání medailí, kdy musí projít novinářskou uličkou.
Do svých show ho zvou televize i rádia, musí se také ukázat u sponzorů. Je to opravdu velmi unavující, potvrzuje i olympijská vítězka v běhu na lyžích Kateřina Neumannová:
„Když si vzpomenu na nekonečné rozhovory, které jsem vedla v Turíně po zlaté třicítce, tak už jsem se tak těšila, abych si mohla dát třeba skleničku šampaňského a sednout si se svými nejbližšími. A ta řada lidí, kteří se se mnou chtěli vyfotit, byla opravdu nekonečná. Tam už je to občas malinko protivné."
Přesto i sportovci mají na olympijských hrách možnost dostat se na různé disciplíny jako diváci. Na stadionech a sportovištích jsou pro ně vyhrazeny speciální sektory. Nemusejí si samozřejmě kupovat lístky, jen si objednají vstup hlavně na některé velmi žádané sportovní akce.
Většinou patří k těm nejhlasitějším fanouškům a je vidět, že jednotlivé národy se navzájem velmi podporují. Třeba i na zápasech českého hokejového týmu je v hledišti hodně českých sportovců, kteří mají zrovna v tu chvíli volno.
