Olympijský duch v Salt Lake City zůstává. I dvanáct let po ZOH
Zimní OH v Soči překonaly už mnoho rekordů - kromě jiného jsou to nejdražší hry v historii. A i když na definitivní hodnocení je ještě brzy, jasné je, že jedno premiantství Soči nezíská: komerční úspěch a zároveň trvalý přínos olympijských her pro místní komunitu. Za pozitivní příklad v tomhle směru už 12 let patří americké Salt Lake City.
13letý Michael a jeho stejně staré spolužačky Sahar a Elisabeth se tady v utažském olympijském parku učí lyžovat, jezdit na snowboardu, skákat na lyžích, ale třeba se i svézt na saních. Děti tu mohou sportovat se školou zadarmo a pravidelně každý týden - což je jeden z odkazů olympiády, který místní komunita vnímá rozhodně jako pozitivní.
„Je to docela motivace vidět v televizi závodit o medaile sportovce, kteří jsou odsud," pokyvuje Michael.
Současný život v Salt Lake City, kde se konaly ZOH před 12 lety, popsala zpravodajka Lenka Kabrhelová
Elisabeth připomíná třeba skokanku na lyžích Jessiku Jeromeovou, která se v Soči zapsala do dějin jako účastnice vůbec prvních ženských letů na lyžích v historii olympijských her.
Kromě současných reprezentantů se tady v olympijském parku děti i kdokoli z návštěvníků může nechat inspirovat i bývalými šampióny, kteří pomáhají s tréninkem či provozem celého střediska.
Držitelka stříbrné olympijské medaile z Turína Valerie Flemingová vede program na olympijské bobové dráze. I ona je přesvědčená, že 12 let nijak nevymazalo olympijského ducha:
„Na rozdíl od jiných olympijských míst se tady v Salt Lake a hlavně v Park City podařilo udržet v provozu téměř všechna sportoviště. Mohou se tu konat světové závody, trénují tu vrcholoví sportovci, ale vše slouží i běžné veřejnosti a hlavně dětem a mládeži. To považuju za největší přínos," soudí šampiónka v bobovém sportu Valerie Flemingová.
A připomíná, že řada současných amerických olympioniků pocházejících odsud z Park City se rozhodla pro sportovní kariéru právě díky hrám z roku 2002.
