Pro Baťu pracovali i židovští vězni. Pohnutou historii odhaluje správce baťovských fondů
Filiálky zlínské firmy Baťa využívaly ve velkém práci židovských vězňů. Podle zjištění správce baťovských archivů Martina Marka se v polských, českých a německých pobočkách vystřídalo na 1500 nuceně nasazených lidí. Historik navazuje na dřívější výzkumy polských badatelů a hledá stopy i na českém území.
Tato kapitola našich dějin bude potřebovat daleko hlubší zkoumání, tvrdí historik z Masarykovy univerzity v Brně a správce baťovských archivů Martin Marek. Polští badatelé mají před našimi náskok:
„Polský badatel Sebastian Pjontkowski publikoval asi před pěti lety opět studii o jedné z těch poboček, kde zase nemáme žádné pochybnosti o tom, že by tam k tomu zaměstnávání docházelo,“ říká Marek.
Židé pracovali v Chelmeku u Osvětimi, Radomi, německém Ottmuthu a pravděpodobně i v ratíškovických dolech:
Na využívání židovských vězňů ve filiálkách firmy Baťa se zaměřil redaktor Roman Verner
„Já jsem se zaměřil na jednu z dalších, dosud ne úplně zmapovaných, kde byli nuceně nasazeni Židé, jako je Sezimovo Ústí. Celkem se jich tam vystřídalo kolem 150,“ zmiňuje historik. Členové Baťovy rodiny podle něj v té době pobývali v exilu a neměli povědomí o personální politice jednotlivých ředitelů:
„Ta iniciativa, ta motivace vycházela od nich. Ale zase opakuji, není to nic neobvyklého. V jednom z měst, kde baťovský podnik využíval ghettoizovaných Židů, bylo takto celkem využíváno 6000 osob,“ upozorňuje historik s tím, že většina válečných firem takto nahrazovala muže odvedené na frontu.
Ředitel Státního okresního archivu ve Zlíně David Valůšek zdůrazňuje, že v kontextu doby se toto počínání nikomu nejevilo jako amorální:
„My samozřejmě víme, k čemu druhá světová válka vedla, jaký byl její výsledek. Víme, jak tragický osud čekal na židovské obyvatelstvo. Ale v roce 1939 to nevěděli ještě ani představitelé nacistické správy.“
Baťové přestali zaměstnávat vězně v roce 1942. Nikdo z českých ředitelů za to nebyl po válce potrestán.
