Udílení Českého lva se neslo ve znamení změn. Ohlasy jsou pozitivní
Českým lvům dominovalo drama polské režisérky Agnieszky Holland Hořící keř. Snímek získal 11 ocenění včetně těch v hlavních - za nejlepší film, režii a scénář. Nejlepším dokumentem jsou Šmejdi Sylvie Dymákové. Dvě ceny si odnáší film Zdeňka Tyce Jako nikdy a Klauni Viktora Tauše zvítezili v jedné kategorii. Letošní ročník cen filmové a televizní akademie byl ve znamení změn.
Večer zahájila Česká filharmonie s šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem muzikálovými melodiemi. Zazněly známé motivy ze Starců na chmelu, Limonádového Joe a Kdyby tisíc klarinetů. Předávání cen moderoval Marek Eben. Po dvaceti letech se filmové ceny nerozdávaly v pražské Lucerně, ale ve Dvořákově síni v Rudolfinu.
A změnily se také sošky. „Lev je zalitý do skleněného kuželu, který symbolizuje kužel světla vycházející z filmového projektu,“ objasnil Marek Eben.
Letošní ročník si kromě toho zapsal další unikát - film Hořící keř ze čtrnácti nominací proměnil jedenáct a stal se nejúspěšnějším v historii Českých lvů. O Jednu sošku předběhl snímek Je třeba zabít Sekala, který držel rekord od roku 1997.
O předávání cen Český lev mluvil na Radiožurnálu člen prezídia České filmové a televizní akademie Ivo Mathé
„Nečekali jsme to. Jsme překvapení. Popravdě řečeno, možná v některých kategoriích mohli akademici volit jinak,“ míní scénárista filmu a čerstvý nositel ceny Český lev Štěpán Hulík. "Věřil jsem v to, že toto téma je nesmírně silné. A že pokud film vznikne, mohl by se diváků opravdu dotknout."
Silné téma ho prý zaujalo hlavně svou nejednoznačností. „Na jednu stranu byl Jan Palach hrdina, na druhé straně si uvědomuji všechny souvislosti. Třeba to, jak svým činem poznamenal své nejbližší, jak jim ublížil. Vzrušuje mě ta nejednoznačnost toho, co způsobil,“ vysvětluje.
Člena prezidia České filmové a televizní akademie Ivo Mathé nepovažuje úspěch Hořícího keře za překvapivý. „Loňskému roku skutečně dominoval, je to vzácný, jedinečný film. Atypický tím, že vznikl na základě třídílné televizní minisérie ve speciální verzi pro kina,“ popisuje Mathé a pokračuje:
„Ta látka je jedinečná, je až s podivem, že ji nikdo za těch 23 let, kdy bylo možné ji uchopit, nepoužil. To drama kolem Jana Palacha je opravdu strhující a pro české dějiny velmi důležité.“
Akademie také ocenila Sylvii Dymákovou za snímek Šmejdi, vyhrála v kategorii nejlepší dokument. „Já jsem říkala, že jsem to nečekala. Já jsem to opravdu nečekala. Když se ozvalo, že to jsou Šmejdi, tak se mi na chvíli snad zastavilo srdce. Neskutečně si toho vážím,“ říká.
Cenu za nejlepší herecký výkon v hlavní roli dostali Petra Špalková a Jiří Schmitzer za film Zdeňka Tyce Jako nikdy.
Letos se poprvé Čeští lvi rozdávali v Rudolfinu, a ne v Lucerně. „Jelikož jsem byl jeden z těch, kdo o přesunu rozhodovali, spokojen být musím. Samozřejmě byly nějaké drobné zádrhele, měli jsme třeba problém s ozvučením sálu, protože Rudolfinum je přece jen koncertní sál,“ hodnotí Ivo Mathé.
Filmová produkce je vysoká
„Ale jinak myslím, i z těch bezprostředních ohlasů, že přesun byl přijat velmi pozitivně. Prostředí je honosnější, spolupráce s Českou filharmonií byla všemi kvitována rovněž pozitivně. Rudolfinum je samozřejmě menší, vejde se tam méně diváků, takže neuspokojíme tolik lidí, kteří se kolem filmu točí. Myslím, že všechno bylo lepší než v Lucerně a rádi bychom, aby se tam pořádal i další ročník,“ doplňuje.
A co podle něj letošní udílení cen vypovídá o současném stavu české kinematografie? „Pořád je překvapující poměrně vysoká produkce. Nejen dokumentů je hodně, ale i těch hraných – 29 je na takovouto zem hodně,“ podotýká Ivo Mathé a uzavírá:
„A možná není úplně povzbuzující, když se nominace točí jen kolem několika z nich. Laik by řekl, pojďme tedy točit méně filmů a kvalitnějších. Ale to asi opravdu nejde. Mezi filmy jsou jak superdivácké, tak začátky mladých tvůrců. A pak se tam najdou i ty skutečně kvalitní.“
