Soud potvrdil vězení příslušníkům StB za zbití disidenta Placáka
Dva ze tří bývalých příslušníků StB, kteří před pětadvaceti lety unesli a zbili disidenta Petra Placáka, mají jít do vězení. Městský soud v Praze potvrdil jejich nepodmíněné tresty. Jejich čin označil za zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci veřejného činitele. Petra Placáka unesli v červnu 1989 z demonstrace v pražské Stromovce, odvezli do Křivoklátských lesů, kde ho surově zbili, a ujeli.
Antoním Prchal dostal jeden a půl roku, Ladislav Irovský jeden rok. Petr Vrbický, který jim dělal řidiče, odešel s podmínkou. Poslední ze čtyř útočníků už zemřel.
Petr Placák je s rozsudkem spokojený, i když padl až po pětadvaceti letech. „Na spravedlnost není nikdy pozdě. V Německu soudí nacistické válečné zločince i 65 let po válce,“ říká.
„Když člověk s něčím začne, podle mě to má dokončit. Takže jsem to v klidu neustále těch 25 let přiživoval a nevnímal jsem to jako něco, co by mě nějak vzrušovalo. Teď jsem samozřejmě rád, že to dopadlo," komentuje fakt, že se případ u soudů vlekl tolik let. Doufá také, že podobných rozsudků padne za zločiny komunismu víc.
Historik a publicista Petr Placák byl hostem publicistického vysílání Radiožurnálu
„Je to satisfakce. Ale ani ne tak osobní, ale satisfakce všech mých přátel a našich předchůdců, kteří za komunismu zažívali podobné příhody, jako jsem zažil já, včetně lidí v 50. letech, kteří to měli samozřejmě několikanásobně horší než my. A doufám, že to není poslední rozsudek nad zločinci té doby,“ tvrdí.
„Konkrétně třeba můj kamarád z té doby David Kabzan zažil podobnou příhodu, u výslechu ho mlátili a ten případ se teď znovu otevřel a doufám, že to také bude dotaženo až k soudu,“ dodává Placák.
V kauze Petra Placáka rozsudek padl už v květnu 2012. Jeho únosci dostali až na jednoho nepodmíněné tresty. Odvolací senát ale rozhodl, že případ je promlčený. To odmítl Nejvyšší soud, a tak se případ dnes znovu projednával.
Hostem pořadu Stalo se dnes na Radiožurnálu byla náměstkyně ředitele Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Eva Michálková
Trestné činy spáchané bezpečnostními složkami v době totality vyšetřuje Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Nejčastěji se zabývá násilím na lidech, které režim pronásledoval za jejich původ nebo zaměstnání, tedy například nuceným vysídlením zemědělců nebo perzekucemi církevních hodnostářů.
„Pro poškozené a občanskou veřejnost je to signál, že bezpráví není zapomenuto a je potrestáno,“ hodnotí výsledek soudu náměstkyně ředitele Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Eva Michálková
Nutná je spolupráce veřejnosti
Upozorňuje také, že dokazovat zločiny komunismu čtvrt století po pádu totalitního režimu je obtížné. „Záleží, zda se jedná o případy třeba z počátku 50. let. Naše působnost je vyhraněna od let 1948 do roku 1989,“ vysvětluje a pokračuje:
„U případů z 50. let se opíráme o důkazy listinného charakteru. U těch mladších se můžeme více opřít o svědecké důkazy,“ popisuje s tím, že právě obstarání důkazů trvá opravdu dlouhou dobu.
V současné době má úřad rozpracovány další případy. „Neobejdeme se bez spolupráce s občanskou veřejností a potřebujeme, abychom se o případech také dozvěděli, protože často probíhaly beze svědků. A řada lidí se domnívá, že kauzy jsou už promlčené, ale nejsou. Tyto případy jsou nepromlčitelné,“ dodává Eva Michálková.
