U rodného domu papeže Františka v Buenos Aires se očekává nával. Je to rok, co je v úřadu
Na jméno nového papeže se 13. března s napětím čekalo poté, co z komína Sixtinské kaple vyšel bílý kouř. Byla to přelomová volba – po rezignaci předchozího Svatého otce, první po 600 letech – a poprvé, kdy do čela katolické církve nastoupil Jihoameričan – Jorge Bergoglio. V Argentině tehdy propuklo obrovské veselí. V jeho rodné čtvrti si ten okamžik pamatují dodnes, a už trochu pociťují, jak se za ten rok svět změnil.
V ulici Membrillar, klidné části Buenos Aires, je dům číslo 531. Malá deska na jeho zdi připomíná, že se tady v roce 1936 do rodiny italského imigranta narodil Jorge Bergoglio.
Začíná se stmívat a z bytelných dveří vrat vychází muž do půli těla, s šedivými vlasy a koštětem v ruce. Začíná zametat listí před domem. Čeká tady doslova okupaci.
„Bude tady spousta televizních kanálů, biskupové, duchovní,“ říká trochu otráveně, ale za chvíli začne vyprávět o historii domu.
V roce 1936 neměl dvě patra, ani balkon. Byl jednopatrový a bydlelo v něm několik chudých dělnických rodin. Sám Jorge Bergoglio tady bydlel 20 let, než odešel do semináře. Tento muž tady bydlí už déle než on - 30 let. Na otázku, jestli je hrdý, že bydlí v domě, kde se narodil papež, odpoví zase trochu napruženě: „No, co si myslíte?“
Mary Iglesias bydlí ve čtvrti už 40 let. Papeže osobně nikdy neviděla, už o něm ale mluví jako o svém:
„Chodí sem lidé, podívat se, sáhnout si na dveře... Není divu, že se jim to nelíbí. Lidé z venčí ho vidí jinak. Místní, z téhle čtvrti, ho mají stále za svého člověka, který se sem vždy vracel sloužit mše. Jaký význam má dotknout se nějaké kliky? To je přece k ničemu. Ale chápu to, jsme jen lidé.“
Mary dál vzpomíná, jak se novina o jeho volbě před rokem rozletěla po celé čtvrti.
„Nemohla jsem tomu věřit. My, tady, tak daleko od všeho - na konci světa, jak sám říkal. Byla to tu obrovská radost. Volala jsem na syna - Bergoglio je papež, to snad není možné!“ vzpomíná Mary a stojí na náměstíčku, kde lidé venčí psy a kluci kopou do mičudy.
Podobně tady jako kdysi před více než 70 lety čutával i malý Jorge Bergoglio. Dnes je náměstí jiné. Plné aut a pískoviště s hřištěm je obehnané pevným plotem. Jinak vypadá i kostel Bergogliovy rodné farnosti. Jeho nové sídlo zvenčí nevypadá ani jako kostel. I tady se před rokem slavilo.
„Plakali jsme, objímali jsme se… Že zvolí právě jeho, to jsme opravdu nečekali. Nemám tady televizi ani rádio, ale hned mi to volali. A přitom on sám myslel na to, že už půjde takzvaně do důchodu,“ prozrazuje na papeže Marta Sagastová, která pracuje jako tajemnice ve farnosti, do které Bergogliův rodný dům spadal.
„Když lidé vidí, jak se chová, tak se zase přibližují církvi. I ti, kteří třeba dříve nechodili. Loni jsme tu měli daleko víc prvních přijímání i biřmování poté, co ho zvolili papežem.“
Bazilika svatého Josefa je asi 10 minut pěšky od rodného domu papeže Františka. Právě se tu chystá večerní mše, lidé sem přicházejí ke zpovědi. Bylo to právě tady, kde mladý, 21letý Jorge Bergoglio měl zjevení, které rozhodlo o tom, že opustil kariéru chemického technika a dal se na duchovní cestu. Vstoupil do jezuitského semináře.
„Znám ho 20 let. Od chvíle, kdy se stal pomocným biskupem v Buenos Aires. Vždy byl tedy mým přímým nadřízeným. Vždycky si udržoval s duchovními přímé kontakty, i jako arcibiskup. A také bezprostřední kontakt s lidmi. A osobně mě vždycky bral do farností, kde se starali o potřebné, jako tady u nás,“ uvádí farář od Svatého Josefa, otec Gabriel.
Právě se vrátil z domu, kde pomáhají dětem závislým na drogách. Uvnitř haly ukazuje na jídelnu pro chudé a tělocvičnu. „Tohle všechno tady je díky Bergogliovi.“
A zase by ho tu rádi přivítali – tentokrát ne jako biskupa, odpovědného za chod vikářství, ale jako papeže.
„Řekl mi, že přijede v roce 2016. Tak to aspoň předpokládá. Měl bych z toho velkou radost – je to koneckonců jeho domov. Pokud to udělá, určitě nebude sloužit tady v kostele – nikdy si nepřál vybírat ty, kteří mohou na mši. Takže by to muselo být před kostelem, na náměstí,“ plánuje Gabriel.
Na náměstí, kam často dojížděl arcibiskup Bergoglio autobusem a později hlavně metrem. A na náměstí, kde je dnes jedna ze zastávek turistického okruhu po místech, kde působil. Bazilika Svatého Josefa symbolizuje moc, kterou katolická církev v Argentině má. Nebo spíš měla. Věřící jí totiž obcházejí.
Jen naproti náměstí jsou dva evangelické kostely a v posledních letech tu okolo vyrostly nové sbory evangelických církví jak houby po dešti.
„Pozoruji, že do kostela na mše chodí víc lidí. Ještě než nastoupil František, byla církev utlačovaná – médii i politiky. Teď je v módě být katolík, i řada politiků chce do Vatikánu. Co je ale hodně poznat, je to, že katolík už se nestydí říct, že je katolík,“ dodává Gabriel.
