Stále více lidí na Vysočině má zájem vzít si dítě do pěstounské péče

Čím dál více lidí v kraji Vysočina se chce starat o cizí děti z problémových rodin. Jak sami pěstouni říkají, klacků, které hází byrokracie pod nohy, je každým rokem méně. A do takového pracovního poměru jdou stále častěji lidé i s tím, že nejdéle za rok dítě z jejich rodiny zase musí odejít.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Miminko, ilustrační foto | Foto: Fotobanka Stock.xchng

„Vždycky jsme chtěli mít velkou rodinu. Před deseti lety chodily v televizi hodně pořady o pěstounských rodinách, to byla inspirace. Je to dlouhá cesta. Nejdřív se musíte rozhodnout,“ říká pěstounská "máma" Petra z Havlíčkobrodska.

Cesta prý vždy začíná žádostí na sociálce a pak startuje dlouhá série psychotestů, návštěv, školení, prohlídek. Manžel Petry Martin ale vidí v posledních letech velký ústup byrokracie a zbytečných komplikací.

„Nebývalo to tak v pořádku jako teď. Dřív se žádalo spíš o adopci a pěstounská péče byla ojedinělá. Nebyl materiál, nebyly zkušenosti jiných pěstounů. Takže vývoj je určitě k lepšímu,“ myslí si.

Přehrát

00:00 / 00:00

O pěstounské péči na Vysočině informovala reportérka Olga Štrejbarová

Petře a Martinovi se narodila dcerka. Když se rozhodli být pěstouny, přišel ještě biologický syn. Pak, asi dva roky od rozhodnutí, přišla do rodiny a pěstounské péče první, osmnáctiměsíční holčička. Začátky prý nebyly snadné.

„Bylo to hrozně zvláštní. Jiné, než jsme čekali. V lepším slova smyslu? Spíš horším. Vy se na dítě těšíte, ale dítě jde do rodiny, kde to vůbec nezná. My jsme byli cizí, jí bylo 18 měsíců. Než jsme si na sebe zvykli, tak to bylo složitější,“ vypráví Martin.

„Teď už je to deset let a dcerce Martina a Petry je 12 roků. Říká jim říká mámo a táto. Stejně jako jejich ostatní děti, které mají v pěstounské péči. A to přesto, že vědí, že biologická rodina, která dá svůj život do pořádku, může kdykoliv zažádat o takzvané navrácení dítěte.

„S tím nepočítáte, že dítě, které u vás vyrůstá, budete vracet. Ale u jedné holčiny máme biologickou babičku a máme skvělý vztah,“ popisuje Petra.

20 tisíc korun měsíčně za péči o dítě

Příjem od státu pěstounů z Havlíčkobrodska je 20 tisíc hrubého. Jídlo, ošacení, koníčky a výlety to prý jen taktak pokryje a zbohatnout se na tom nedá. Dvacet tisíc korun čeká i pěstouny na dobu určitou.

Tedy ty, kteří se vzdají své práce, aby se rok starali o dítě z problémové rodiny, než se situace uklidní. Částku pobírají i v době, kdy na dítě jen čekají. A kritéria pro přijetí jsou velmi přísná.

„Posuzujeme psychický stav, osobnost, motivaci, výchovné předpoklady, zkušenosti. Žadatelé musí splňovat i to, aby v rodině byly děti odrostlejší a svazek byl stabilní,“ říká pracovnice jihlavského psychocentra Markéta Rozmarynová.

Jedna z nejsmysluplnějších věcí

Pěstouny na dobu určitou chtělo být loni na Vysočině 24 párů. Šest z nich už má u sebe doma dítě, které se pak vrátí do své rodiny nebo k dlouhodobým pěstounům. A nebo k adoptivním rodičům.

Podle pěstounky Petry je velmi těžké děti vychovávat a milovat, ale vědět, že je to jen na rok a pak se musí rozloučit. V jejich případě dlouhodobých pěstounů je riziko menší, ale pořád existuje. Přesto mají s manželem ve své péči tři děti a neměnili by.

„Podle mě to je jedna z nejsmysluplnějších věcí, které může člověk udělat. Dát dětem zázemí, domov, lásku, aby se uměly postavit na vlastní nohy v životě a postarat se o sebe. To, co do dětí vložíte, tak se vám určitě vrátí,“ uzavírá Petra.

Olga Štrejbarová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme