Středočeští záchranáři loni poprvé překročili hranici 100 tisíc výjezdů

Sto tisíc výjezdů a osm stovek resuscitací loni napočítala středočeská záchranka. A stále častěji jsou tyto resuscitace úspěšné - loni přežilo pětatřicet procent oživovaných lidí. Vliv na to má i takzvaná telefonická asistovaná neodkladná resuscitace, při které dispečeři volajícímu detailně radí, co má dělat.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Telefonní centum tísňového volání 112, call centrum (ilustační foto) | Foto: Filip Jandourek

Vladimíra Drdošová zvedá telefony od sedmé hodiny ranní, stejně jako jejích sedm kolegů. Dnešní denní směnu vede, ta noční je vystřídá v sedm hodin večer. Když zazvoní telefon, výzvu přebere, je tedy takzvaným call takerem.

„Výzvu vyplní v programu, pošle do řídícího centra, které vyšle nejbližší volný vůz,“ popisuje práci dispečerek. Před sebou má každá tři navzájem provázané monitory.

Přehrát

00:00 / 00:00

Krajské operační středisko záchranné služby s mikrofonem navštívila Alena Rokosová

Řídící středisko má dnes na starost Michal Machů.

„Na mapě se ukáže místo, kde to je, vidíme i nejbližší posádky.“ Údaje jdou i do navigace a do mobilu a na základně se vytiskne dokument se základními informacemi.

Pro zraněného chlapce právě poslal sanitku z Hořovic. Záchranáři na základně mají dvě minuty na to, aby sedli do auta a vyrazili.

Call taker přijal výzvu v15.01 av 15.29 už je chlapec v nemocnici. Posádky totiž zpětně dávají vědět, kam přesně pacienta odvezli.

Hledání lůžek

Michal Machů ukazuje, jak pozná, kde je která z osmdesáti sanitek. Jeho kolegyně Patricia Sedláčková se zatím neúspěšně snaží najít nemocnici, která by přijala pacientku z Mělnicka.

Jak říká, na Mělníku měli uzavřené CT, plno měli v Motole i na Vinohradech, Bulovka byla zavřená.

Záchranná služba | Foto: Karel Chlumec

Poslední možností byla nemocnice v Mladé Boleslavi, kde pacientku nakonec přijali. Shánění lůžka trvalo pětačtyřicet minut. A jak často se něco takového stane?

„Velice často. Je to silně demotivující,“ říká Patricia Sedláčková, která na dispečinku dělá čtvrtým rokem. Tento týden pomohla po telefonu mladému páru porodit dítě ještě před příjezdem posádky.

„Bylo to něco úžasného. Byla jsem z toho naměkko,“ vzpomíná Sedláčková.

I takové momenty práce dispečerů přináší. Jenže taky se kdykoli může stát, že zavolá sousedi, nebo ještě hůř, někdo z rodiny.

Práce nikoli pro každého

Všichni dispečeři shodují, že jde o práci ve výjimečně stresovém prostředí. Takže pro koho je?

„Pro velmi psychicky odolné lidi. Převažují ženy, ale v dnešní době se to už namíchává,“ říká vedoucí krajského operačního střediska Patrik Merhaut.

A Vladimíra Drdošová dodává, že nový dispečer může být dost překvapený:

„Když si jí tady vyzkouší, tak zjistí, že ta práce pro ní vlastně není. Že ten stres je tak veliký, že s ním nedokáže pracovat.“

I Michal Machů, který pracuje na záchrance skoro rok a půl a před tím byl policie a u hasičů, přiznal, že měl trochu jiné představy.

„Představoval jsem si to jednodušší.“

Dodává ale, že pocit, kdy někomu z místa call takera pomůže, je právě to, proč tuto práci dělá.

Záchranná služba | Foto: Karel Chlumec

A.Rokosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme