Hrabal je náš, říkají Maďaři
Jako svého vnímají Hrabala Maďaři. Je náš, říkají a ještě častěji to uváději v době nedožitého stého výročí narození Bohumila Hrabala. To připadlo na 28. března, ale v Maďarsku skončila série vzpomínkový akcí až včera večer v Budapešti ve známém a oblíbeném kulturním stánku, na lodi A38 na Dunaji.
Maďaři mají k Hrabalovi zvláštní vztah. S jeho knížkami vyrostly celé generace milovníků kvalitní literatury, humoru, svobody a také dobrého piva.
Balázs Simonyi, mladý maďarský režisér, zvítězil v mezinárodní soutěži ohlášené právě před rokem českým režisérem Jiřím Menzelem, a to na počest Hrabalovy stoletého výročí.
Dílo Bohumila Hrabala Maďaři dobře znají, ujistil se v Budapešti tamní polupracovník ČRo Martin Gregor Papucsek
Krátké filmy měly být v nějakém spojení s Hrabalem a Balázs Simonyi natočil příběh zeměměřiče, který sní o zdolání nejtěžší 183kilometrové etapy Tour de France na kole, jednou se napije, padne do příkopu.
Neustále žvatlá: „183“. Kolemjedoucí řidič dodávky ho vezme ke kilometrovníku 183, kde se náš hrdina z alkoholického opojení probudí a začne oslavněi vykřikovat, jak je dobrý.
Balázs Simonyi, jehož Hrabal zaujal už na gymnáziu, později lpěl na Menzelových filmech. A teď inklinuje k zvláštním a krátkým příběhům s osudem drobných lidí doprovázeným jistou dávkou alkoholu. Když nelze zjistit, zda nějaký skutek je sláva - nebo pád.
Jsme na lodi A38 na závěrečném večeru k Hrabalovu stoletému jubileu s názvem Hrabal s pěnou - samozřejmě pivní.
Vyhlašování výsledků filmařské soutěže je vrchol, ale předtím ještě besedovali znalci české literatury, překladatelé.
Jedním z nich je Péter Kocsis, který za totality pašoval z Budapešti do Prahy samizdaty, později studoval bohemistiku. Byl i kulturní diplomat, nyní žije v Čechách .
Hrabal je v Maďarsku oblíbený od začátku
Zamýšlí se nad tím, proč vlastně Maďaři mají takový zvláštní vztah k Hrabalovi, proč ho tak zbožňují od samého začátku? Prý v něm hledají to, co oni nemají.
„Řekl bych, že Maďaři jsou agresivní, nebo cyničtí. Nemají láskyplnou ironii a vůbec nemají sebeironii. Takže ten humor s láskou nám chybí.“
„Naopak, středoevropský duch je přítomen,“ říká někdejší velvyslanec Maďarska v Praze, známý překladatel české literatury György Varga, díky kterému mohou Maďaři číst ve svém jazyce například román Obsluhoval jsem anglického krále.
„Právě tuto atmosféru pochopili Maďaři, že je to velmi blízké, vše o čem píše Hrabal o obyčejném člověku. Nepodceňoval bych maďarský humor a ironii. Středoevropský duch je podstatný, je to území malých a obyčejných lidí.“
I tehdy, když Hrabal nemá žádné jubileum, je snadné na něj v Budapešti narazit. Stačí vědět, kde je Postřižinská pivnice, na vnitřní čelní stěně s obrovským portrétem spisovatele.
Je to na velmi rušné Rákócziho třídě, kam chodí Maďaři uhasit svou žízeň. Literární i pivní. A pak říkají, že v Maďarsku je Hrabal dávno nesmrtelný.
