Po prodělané těžké nemoci se postavily s výrobky na trh. Chtějí teď pomáhat ostatním
Po prodělané těžké nemoci se postavily na náměstí a prodávají vlastní výrobky. Několik žen z Karviné si tak vydělává na šicí stroj. Chtějí pomáhat lidem, kteří při chemoterapii přišli o vlasy. Z vlastních zkušeností ví, jak je nošení paruky nepříjemné, a tak chtějí začít šít levné a slušivé šátky.
Své o tom ví třeba Bronislava Siudová, matka dvou dětí, které před dvěma lety řekli, že má rakovinu prsu.
„Ta choroba není tak strašná. Ale nemít vlasy, řasy, to už pak nejste žena.V paruce se to vydržet nedá, strašně to kouše. Doma jsme to vždycky dali na sušák a zase jsem chodila jen v šátku,“ svěřuje se .
Na jarmarku, kde prodávají ženy po prodělané těžké nemoci, natáčela redaktorka Iva Havlíčková
Teď už má Bronislava opět krásné vlasy. „Všechno dopadlo dobře,“ směje se. Jednoduché to ale předtím vůbec nebylo. Vypořádat se musela i s tím, že byla dlouho na nemocenské, což se značně promítlo do rodinného rozpočtu.
Podobně nemoc zasáhla do života i Alici. Léčila se s leukémií. Předtím, než onemocněla, pracovala jako masérka.
„Po roce vám vezmou plný invalidní důchod, dají vám dvojku, pak vám dají jedničku. Když dostanete nějaké 4 tisíce, tak jste ráda. Práci samozřejmě neseženete. My už jsme relativně zdravé, ale nikdo si neumí představit, jak se cítíte unavené. Že ráno vstanete, cítíte se dobře. A v poledne ulehnete se čtyřicítkami,“ poznamenává.
Kromě šití šátků má několik žen sdružených v Onko klubu v Karviné i další plány, jde o projekt s názvem ‚Jak dál žít‘. „Chceme sdružovat mladé lidi, aby se s tím nějak vypořádali. Jak to říct rodině. Každého navíc trápí myšlenka, proč právě já. Užíralo mě to strašně dlouho. A je to úplně zbytečné,“ dodává paní Bronislava.
Na provoz poradny, ve které by pracoval i psycholog, ale potřebují peníze. V prodeji výrobků po jarmarcích proto budou ženy po prodělané rakovině pokračovat dál.
