Obec Hrčava spolupracuje v rámci EU se Slováky a Poláky, využívá peníze z přeshraničních fondů
Vstup do Evropské unie změnil život také obyvatelům nejvýchodnější oblasti Česka, Hrčavy. Společně s Poláky a Slováky plánují různé projekty a využívají přeshraničních fondů.
V obci Hrčava, která leží nejdále od hlavního města, se mluví česky, polsky i slovensky. Hranice, které okolí Hrčavy protínají, existují jenom na mapě. Ve skutečnosti k sobě mají občané tří států velmi blízko.
Starosta Petr Staňo by Hrčavu za nic nevyměnil. Pro některé obyvatele představuje konec světa, pro jiné naopak začátek. Jsme daleko a přitom máme všude blízko, vysvětluje Staňo.
„Tak jako u většiny občanů je máma z Česka a táta ze Slovenska. Česká obec se vytvořila až v roce 1927. Děda z máminy strany byl z polské Javořinky,“ přibližuje historii Staňo.
Na Grúni u paní Štrbové zase platí schengenská pravidla odjakživa. „Moje dcera už to vnímá jinak, ale naštěstí slovenštině ještě rozumí. Jsem ráda, že máme na Slovensku nějaké předky,“ říká Štrbová.
Cestou zpátky mě u místního kostelíku o tomtéž ujišťuje hrčavský rodák Jindřich Vojkovský. „Hranice se zrušily, je to jenom taková pomyslná čára. Turistický ruch se zvýšil a občané Polska sem chodí na pivo. Vztahy se ještě víc upevnily,“ konstatuje Vojkovský. Město v nejvýchodnější oblasti Čech má totiž své vlastní pivo.
Hranice v Hrčavě jsou a nejsou. Obec i díky tomu čerpá peníze z přeshraničních fondů.
„Je to smutný paradox. Využíváme česko-polskou nebo česko-slovenskou spolupráci, dotace na chodníky. Společné věci nás nutí k tomu, abychom společně projektovali a mysleli při tom na souseda,“ vysvětluje Petr Staňo.
Deset let je podle něj málo na nějaké hodnocení. Přesto se i tady naučili s evropskými pravidly žít, i když je to boj o každou korunu nebo euro.
