Před čtyřiceti lety nosili lidé v portugalských ulicích rudé karafiáty. Dávali je vojákům na uniformy a také do hlavní jejich pušek. Právě podle karafiátů pak pojmenovali revoluci, která ukončila několik desetiletí trvající autoritářský režim, který v Portugalsku vybudoval Antonio Salazar.

0:45 25. dubna 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Portugalské rádio v noci z 24. na 25. dubna 1974 odvysílalo píseň Grandola, Vila Morena, která se stala symbolem revoluce. Píseň složil a otextoval zpěvák Zeca Alfonso, který byl v portugalském režimu Antonia Salazara zakázaný.

Jeho píseň, kterou v tu noc poslouchala spousta lidí, dala do pohybu události, které přinesly konec portugalské diktatury. Tato píseň byla signálem pro ozbrojené povstání, které vedli mladí armádní důstojníci.

V ulicích Lisabonu a dalších měst slavili lidé vojáky jako osvoboditele. Rudé karafiáty, které dali revoluci jméno, vkládali vojákům do klop u uniforem a také do hlavní jejich zbraní.

Během karafiátové revoluce, která byla velmi rychlá a relativně poklidná, zemřeli čtyři demonstranti. Před budovou tajné policie, kterou hlídaly věrné prorežimní jednotky, začali vojáci do demonstrantů střílet.

Prvního května vytáhly statisíce lidí do ulic. Převrat byl úspěšný. Ukončil jednu z nejstarších a nejdéle trvajících evropských diktatur, ve které byly potlačené základní svobody.

Portugalsko po karafiátové revoluci zastavilo své koloniální války, vzdalo se držav v Africe a Atlantiku. Vstoupilo do další fáze svých moderních dějin.

Pavel Polák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít