Byl to pro mě dětský sen, raduje ze z extraligového titulu Petr Čajánek
Jsou chvíle, na které hokejový fanoušek jen tak nezapomíná. V případě zlínských příznivců přinesl jednu takovou páteční večer. Po skončení pátého zápasu finále play off s Kometou Brno mohla na zimním stadionu Luďka Čajky podruhé v historii domácího klubu zaznít věta: „Mistrem České republiky se stává Zlín.“
„Spolupráce s tím týmem byla fantastická po všech stránkách,“ liboval si čerstvě dekorovaný zlínský trenér Rostislav Vlach. „Ti kluci chtěli všichni pracovat, nebyl tady žádný potížista. Je tu spousta odchovanců, kteří mají k tomu klubu vztah. Ti kluci chtěli opravdu všichni.“
A příkladem šel v tomto směru kapitán týmu Petr Čajánek. Však také hned po utkání dostal trenér Vlach otázku: Bude ještě tenhle zlínský bojovník pokračovat? „On vždycky říká, že po sezoně končí a pak si to rozmyslí. Ivan Hlinka vždycky říkal, že skončit na vrcholu je blbost, že se má hrát, dokud člověk může. Bude záležet na něm, jakou bude mít motivaci. A samozřejmě na zdraví.“
„Pořád patří k tahounům a lídrům tohoto týmu a určitě není důvod, aby uzavíral kariéru,“ prohlásil za sebe i za spoluhráče obránce Jiří Marušák. Samotný Petr Čajánek se ale s medailí na krku nemínil zaobírat úvahami na téma: Co bude za pár týdnů.
„Ten úspěch je opojný, ale nemám kam spěchat a chci si to užít s mužstvem. Pro mě to byl dětský sen, který se mi splnil a já jsem strašně spokojený.“
Zlínu pomáhají hlavně odchovanci
A ke spokojenosti zlínského kapitána přispívá i to, že klub, kterému teď pomohl k zisku domácího titulu, dokáže vychovávat mladé hráče a dávat jim šanci na extraligovém ledě. „Myslím, že každý vidí, že tady hrají odchovanci, to je obrovská radost pro všechny, kteří se tady kolem hokeje motají a oceňují to i fanoušci a my tu podporu hodně vnímáme.“
Nejeden přespolní hokejový estét určitě doprovodil extraligový triumf Zlína poznámkou: Zkrátka a dobře - oni sázejí na obranu a probránili se až k titulu. „Na tom není nic špatného,“ reaguje Jiří Marušák, který při absenci zraněného Radima Tesaříka zůstal v rozhodující fázi soutěže jedinou opravdu zkušenou oporou zlínské defenzívy. „Pro mě jsou tyto výroky poklonou, prostě máme perfektně zmáknutou obranu a myslím, že jsme zdaleka nezaostávali ve vstřelených gólech.“
Vlach měl šťastnou ruku s Kašíkem
O úspěchu Zlína rozhodlo také to, že v semifinále play off vytáhl trenér Rostislav Vlach z rukávu eso v podobě mladého gólmana Libora Kašíka. „V tom měl Rosťa vždycky šťastnou ruku. Dalo by se říct, že intuitivně, proti mínění většiny vybral a nasadil brankáře a vždy mu to vyšlo. Libor odtáhl celé semifinále, finále,“ pokračuje obránce Marušák.
Libor Kašík nechyběl ani při prvním titulu Zlína v roce 2004. Tehdy ovšem byl v roli školou povinného diváka. „To mi bylo 12 let, pamatuji si, že byli všichni na ledě a mamka mi říkala, že jednou to vyhraji i já. Já jsem se tomu smál a teď je to skutečnost a jsem rád, že tady byli moji rodiče. Je to fakt krása a jsem šťastný, že jsem mohl z a tak skvělý tým chytat.“
