Těla obětí v trajektu Sewol se rozkládají, potápěči jsou na pokraji sil

Jihokorejská policie zadržela sedm členů posádky potopeného trajektu Sewol a pět z nich obvinila ze selhání při ochraně cestujících. Mezitím úřady zvyšují bilanci obětí. Je jich už 108. Po téměř dvou stovkách dalších stále pátrají záchranáři a potápěči. Hledání a vyzvedávání těl je pro ně komplikovaná a nepříjemná činnost.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Potápěči, kteří vyzvedávají těla ze ztroskotaného jihokorejského trajektu Sewol | Foto: Kateřina Procházková

„Podmínky k potápění jsou tam opravdu špatné. Málokdo si umí představit, jak to pod hladinou s podmořskými proudy vypadá,“ říká šéf armádních potápěčů Huang De-ik.

Podle něj je to jako jít proti stříkajícímu vodnímu dělu. Člověk navíc ve studené a kalné vodě nic nevidí. Také nestojí pevně, ale vznáší se, může se jen občas něčeho přidržovat.

„Problém je i v tom, že v lodi toho plave mnoho, od vybavení přes osobní věci pasažérů. Musíme navíc v té tmě zkoumat, co proti nám plave. Je to opravdu obtížné. A máme špatný pocit z toho, že výsledky nejsou tak rychlé,“ dodává Huang De-ik.

Přehrát

00:00 / 00:00

S jedním z jihokorejských potápěčů, kteří hledají oběti ve vraku potopeného trajektu, mluvila asijská zpravodajka ČRo Kateřina Procházková. Co práce potápěče obnáší, popsal také vrakový potápěč Jindřich Böhm

Jeden z mužů se dnes dokonce během náročného ponoru vrátil částečně paralyzovaný. Práce ale zatěžuje také psychiku záchranářů. O tom, co pod vodou vidí, se jim těžko vypráví.

„Je těžké o tom mluvit, když jsem se teď vrátil z ponoru. Voda má sice 12 stupňů a je tam proud, přesto je to ale už skoro týden, a těla se tak začínají rozkládat. Proto se je musíme snažit vylovit co nejrychleji. Nejtěžší je ale podívat se do očí rodičů,“ uzavírá potápěč, který se při rozhovoru rozplakal.

Po převrácení lodi neměli lidé žádnou šanci

Potápění do vraku plavidla se od běžného potápění velmi liší. Potápěči nemůžou vystoupat na hladinu, musí dávat pozor na ostré věci a často mají problémy s orientací. Cestu si tak značí lankem, podle kterého se pak vrací.

Zatím nejhorší námořní katastrofou v dějinách je potopení lodi Wilhelm Gustloff v roce 1945, kdy zemřely tisíce uprchlíků, jimiž byla loď přeplněna. Z moderních dějin je nejtragičtější ztroskotání trajektu Estonia před 20 lety, při kterém zahynulo 852 lidí.

Vrakový potápěč Jindřich Böhm ale zdůrazňuje, že stísněné pocity si člověk nesmí připustit a musí se soustředit na práci, jinak by při nebezpečném sestupu mohl zemřít.

„V Estonii je stále uvnitř ještě 700 těl. Člověk se musí připravit na to, že tam ta těla uvidí, ale ta tíha toho neštěstí na člověka dolehne, až když je zase zpátky venku z vody,“ tvrdí Böhm. Jak upozorňuje, když se loď převrátí, cestující nemají žádnou naději na přežití.

Jihokorejští vyšetřovatelé stále pátrají po tom, co předcházelo potopení trajektu. Plavidlo se prý už po vyplutí dvakrát nebezpečně naklonilo. Vyšetřovatelé se snaží zjistit, proč byl u kormidla třetí důstojník, když měla loď už po cestě potíže. Kapitán byl při osudném manévru ve své kajutě.

Mezi nalezenými oběťmi z potopeného trajektu Sewol je i neznámý cizinec

Číst článek

Potápěči, kteří vyzvedávají těla ze ztroskotaného jihokorejského trajektu Sewol | Foto: Kateřina Procházková

Potopení trajektu Sewol | Foto: Český rozhlas

Kateřina Procházková, Simona Bartošová, Viktor Daněk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme