Jedním z hlavních problémů dnešního Irska je emigrace mladé generace
Irsko opouštějí desítky tisíc převážně mladých lidí. Není to první podobná vlna emigrace, kterou Zelený ostrov zažívá. Mladí lidé nevidí v Irsku perspektivu a s univerzitním diplomem se jim nechce pracovat v supermarketu. Ani nová pracovní místa vytvořená vládou zatím nedokázala tento trend zastavit. Jde o jedno z nejčastěji skloňovaných témat před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu.
Marii ze smíšeného irsko-francouzského manželství je 17 a její kamarádce Taře o rok víc. Marie chce studovat překladatelství a Taru lákají technické obory. Ale už samotné studium je pro ni finančně dost na hraně. I s diplomem v kapse tuší, že jí v Irsku štěstí nečeká.
„Když jsem doma řekla, že po studiích nejspíš z Irska odjedu, máma se hodně rozzlobila. Má jenom mě a mého bratra a musí se starat o rodiče. Snažila jsem se jí vysvětlit, že jestli chci něčeho dosáhnout, asi budu muset vyrazit do nějaké jiné evropské země, ale ta myšlenka se jí prostě nelíbí," přibližuje Tara.
Jaké pracovní vyhlídky mají dnešní mladí Irové ve své zemi, zjišťoval zahraniční zpravodaj Jiří Hošek
Marie si o víkendu přivydělává v jedné hotelové restauraci, Tara zatím nenašla ani takovouto práci na drobný úvazek. Školné na irských vysokých školách sice oficiálně neexistuje, ale různé poplatky činí studium podle některých zdrojů třetím nejdražším v Evropě.
„Já emigrovat nechci. Irsko je můj domov, prožil jsem tam celý svůj život. Děsí mě představa, že v 21 letech vyrazím za prací do cizí země, kde nikoho neznám. Rodiče mě během studií hodně podporovali a já na nich nechci být dál závislý, už jen proto, že na tom taky nejsou dvakrát dobře," říká Niall Dunne, který končí studia politologie a historie.
Je aktivistou kampaně My neodcházíme, která se hlavně snaží upozornit na to, že toho prý politici pro mladé nedělají dost. Paradoxně ani sám Niall si není jistý tím, kde bude žít za pár let:
„Budu mít diplom z velmi dobré dublinské univerzity. Opravdu jsem nestudoval proto, abych pak prodával v supermarketu nebo dělal špatně placenou práci. Hodně mladých lidí také pracuje zadarmo na různých stážích, aby získalo zkušenosti. Kdyby tohle měla být jediná alternativa, tak bych o emigraci vážně uvažoval.“
V roce 2006 během hospodářského boomu mělo Irsko ze všech zemí Evropské unie nejvyšší imigraci. V loňském roce naopak zaznamenalo ze všech členských států nejvyšší čistou emigraci.
„Loňská studie University College v Corku ukázala, že jen jeden ze čtyř mladých lidí, kteří se rozhodli emigrovat, byl bez práce. To všechny dost zaskočilo, protože mezi růstem nezaměstnanosti a zvyšujícím se počtem emigrantů se vždycky viděla přímá souvislost,“ říká novinářka Ciara Kenny.
„Mladí emigranti často uváděli, že je k odchodu ze země nutí podzaměstnanost. V Irsku neviděli ve svém zaměstnání možnost kariérního postupu. Zaměstnance na vyšších pozicích, kteří jdou do důchodu, nikdo nenahrazuje," popisuje novinářka.
Ciara Kenny na webové stránce Irish Times spravuje oblíbený blog pojmenovaný trefně Generation Emigration. Na něm se o své příběhy dělí Irové, kteří svou vlast opustili, ale i ti, kteří se do Irska vrátili.
„Nejvíc Irů odchází do Spojeného království, které dost těsně následuje Austrálie. Teď sledujeme obrovský nárůst počtu mladých lidí, kteří míří do Kanady. Tam už existuje silná irská diaspora z přechozích emigračních vln. Víme, že se teď tyto komunity, místní spolky nebo třeba irské sportovní kluby opravdu posílily o nové, mladé přistěhovalce," vypráví Ciara.
„Já se asi přestěhuju do Španělska, Itálie nebo nějaké podobné země. Zajímají mě a lákají tamní jazyky, počasí i kuchyně," říká Marie a dodává:
„Ve srovnání s Irskem je to úplná exotika. Irsko je velmi bezpečná země a cítím se tu doma, ale moje máma se chce stejně vrátit do Francie, tak ať se se stane cokoli, někdo z naší rodiny z Irska určitě odjede.“
