Chrápání by se nemělo brát na lehkou váhu, může signalizovat závažnější chorobu
Chrápání dovede pěkně znepříjemnit život. Pro partnery těch, kteří mají tento problém, to znamená bezesné noci i oddělené ložnice. Často se ale pořádně nevyspí ani sám původce hluku. Chrápání by se ale nemělo brát na lehkou váhu, často totiž může být příznakem závažnějšího onemocnění.
„Vyřešila jsem to nakonec tím, že jsme se rozhodli pro oddělené ložnice, budil mě a já opravdu potřebuji spát sedm hodin,“ vysvětluje třiapadesátiletá Iva z Prahy.
Nejhorší prý byly dovolené, kde spolu s manželem Vladimírem museli spát v jednom pokoji. „Mlaskala jsem, obracela jsem ho, dávala jsem mu polštář pod záda, ale všechno to bylo zbytečné,“ vzpomíná.
Chrápání vzniká vibrací tkání dýchacích cest. Nadechovaný a vydechovaný vzduch rozechvěje stěny hltanu nebo měkké patro a čípek. Obecně se tento jev zhoršuje s věkem a u mužů k němu přispívá i nadváha.
„Je zajímavé, že prosté chrápání samo o sobě spánek chrápajícího vysloveně neruší, zvuk chrápání jeho nositel nevnímá jako rušení spánku," vysvětluje profesor Karel Šonka, expert na spánkovou problematiku.
Spánková apnoe je vážné onemocnění projevující se zástavami dechu ve spánku, předzvěstí této choroby často bývá právě chrápání. Podrobnější symptomy popisuje Martin Trefný ze spánkové laboratoře motolské nemocnice.
„Když má pacient zástavu delší než 10 sekund, ale bývají to zástavy třeba 20 nebo 30 sekund, a jsou častější než 10 krát za hodinu, tak to už je klinicky významné onemocnění,“ tvrdí.
Lidé pak ráno vstávají nevyspalí a unavení, během dne navíc snadno usnou. To je nebezpečné zejména pro řidiče. Uvádí se, že občas chrápe 40 procent populace. Pravidelně chrápajících je asi čtvrtina a nejzávažnější poruchy s problémy dýcháním ve spánku trápí asi čtyři procenta lidí.
A právě středně těžkou formu spánkové apnoe nakonec lékaři zjistili i Vladimírovi, který se nakonec rozhodl vyhledat odbornou pomoc. „Naučil jsem se používat takovou masku, která zamezuje při spánku dýchat ústy, což absolutně zamezí chrápání,“ dodává Vladimír.
Nedostatek spánkových laboratoří
Ale právě odborných center, takzvaných spánkových laboratoří, je v Česku nedostatek, upozorňuje Martin Trefný.
„Myslím si, že je zoufalý nedostatek spánkových laboratoří. Je to tak, že mámě 30 spánkových laboratoří v České republice, a jestliže bychom chtěli mít srovnatelně hustou síť laboratoří jako má Německo, tak bychom jich potřebovali 170,“ vysvětluje.
Pokud jde o běžné chrápání, částečně ho může zmírnit, když dotyčný přestane spát na zádech. Dalšími prostředky jsou například redukce váhy, omezení pití alkoholu a konec kouření. Výsledky se ale projeví až za delší dobu.
Obyčejné chrápání patří především do rukou krčních specialistů, kteří za tímto účelem provádějí menší laserové, ale i větší chirurgické zákroky.
„Když je chrápání spojeno s poruchami dýchání – opakovanými zástavami dechu, je suverénně neúčinnější právě noční používání přístroje, takzvaně dýchání přetlakem. Masku pacient ne vždy toleruje, ale pakliže se s ní sžije, pak je účinnost stoprocentní,“ říká lékař Zdeněk Kácel ze zdravotnického zařízení Pneumo-Host.
Spánková apnoe podle něho může být i smrtelně nebezpečná. Ne v akutních případech, ale z dlouhodobého hlediska.
„Opakované zástavy dýchání vedou k nedostatečnému okysličení krve a zároveň k opakovaným vzestupům krevního tlaku. To vše zatěžuje kardiovaskulární systém a přispívá k vyššímu riziku infarktu nebo cévních mozkových příhod. Nekvalitní spánek vede před den ke zvýšené únavě až spavosti. A to je právě spojeno i s mikrospánky za volantem,“ upozorňuje Skácel.
