Nehoda trajektu Jihokorejce semkla. Záchranářům pomáhají stovky dobrovolníků
Jižní Koreu postihla jedna z nejhorších tragédií za posledních dvacet let. Asi tři sta lidí přišlo při nehodě trajektu Sewol o život nebo se stále pohřešuje. Už týden trvají záchranné práce, do kterých je zapojená armáda, vojsko, ale i dobrovolníci. Těch je ve stanovém městečku u přístavu Jindo několik set. Sjíždí se pomáhat z celé Jižní Koreje.
„Jsme z neziskové organizace, která pomáhá lidem ve městě Jindo. Běžně pracujeme pro domovy důchodců a invalidy. Od katastrofy Sewolu jsme ale zastavili svou práci a pomáháme tady pozůstalým a potřebným,“ říká paní Song Kyeong-min.
V přístavu na ostrově Jindo rozdává jídlo a vodu. V zelenobílém stanu je tady s ní dalších pět žen středního věku.
V přístavu Jindo v Jižní Koreji natáčela tamní zpravodajka Kateřina Procházková
„Děti, které zemřely, jsou ve stejném věku jako naše děti. Tak je to pro nás psychický náročné tady pomáhat. Ale nechceme stát stranou,“ vysvětluje paní Song, proč je tady.
Ve vedlejším stanu pracují zase jako dobrovolníci lékaři z nemocnice Naju z města Kwangju. Jedním z nich je i psycholog Lee Young Hoe. Rodinám a blízkým dává zdarma konzultace a léky na uklidnění.
„V této chvíli jsou rodiny tady, stále na to neštěstí myslí a strachují se o své blízké. Jsou v šoku a pláčou. S postupujícím časem mnoho z nich upadá do zoufalství a deprese,“ vysvětluje lékař.
Někteří tradiční Jihokorejci ale raději než pomoc psychologa upřednostňují duchovní podporu. Kázání katolického kněze tak probíhá v dalším ze stanů, v jídelně Armády spásy. Nezáleží na náboženství, pohlaví nebo profesi. Všichni, kteří mohou, se snaží pomáhat.
Jihokorejští záchranáři už prohledali většinu vraku, přes 150 pasažérů je stále nezvěstných
Číst článek
Stánky s jídlem a vývařovny financují některé velké korejské konglomeráty – čeboly, jako je například automobilka Huyndai. Několik mobilních operátorů tady zdarma poskytuje internet a telefonování. Zdarma je k dostání jídlo, pití nebo hygienické potřeby.
Dobrovolně své životy nasazují i amatérští potápěči. Národ se semknul a drží pohromadě. Jak říkají dobrovolníci: „Jsme v tom přece všichni spolu!“
