Devadesát procent, to je počet prodaných vstupenek, který hlásili organizátoři hokejového šampionátu v Bělorusku ještě před jeho začátkem. Do Minsku dorazily i stovky českých fanoušků.

21:30 13. května 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Minsk je podle mě nejhezčí šampionát za posledních dvacet let. Organizace a propagace se nedá vůbec srovnávat,“ libuje si zkušený fanoušek ze Strakonic, který vzápětí vzpomíná na své první mistrovství v roli diváka.

„Bylo to asi ve dvaasedmdesátém v Praze. Minimálně deset šampionátů jsem nevynechal,“ vzpomíná.

A hokejovou reprezentaci nezapomněl podpořit ani Bohuslav Březina. Fanoušek z jihu Čech, kterému nedělá problém spát 14 dní ve stanu, je prakticky všude.

„Cestoval jsem autem 14 hodin, ale dálnice byla perfektní, jak v Polsku, tak na Ukrajině. Přespali jsme v autě, což pro nás, sportovní příznivce, není problém. Já jezdím skoro na všechny sportovní akce,“ říká sportovní nadšenec Bohuslav. Ten si jako další čeští fanoušci vyhlédl hlavně start šampionátu a tři atraktivní soupeře českého týmu na úvod. Ale sportovní stránka není to jediné, co ho zajímá.

„Byli jsme se podívat v okolních vesničkách. Zašli jsme do vnitrozemí podívat se na kostelíky a promluvit s babičkami. Krásné příroda, krásné vesnice, jsme spokojení,“ libuje se Bohuslav Březina.

Velký fanoušek sportu a hlavně basketbalu se sice ještě ani nevrátil domů z Minsku, v hlavě už ale nosí plán, kam vyrazit dál. „Bude mistrovství světa v basketbalu,“ předesílá.

Bohouš si vystřílel nová okna

Bohuslav je vyzbrojen dresem pražského Lva, na zádech má dvanáctku a podpis Jiřího Novotného. Když jde fanzónou, stoupne si do fronty a chce se vyzkoušet střelbu na branku. „Nic moc, zkoušel jsem střílet nahoru a trefil jsem jednu tyčku a dvakrát mimo,“ informuje.

I když Bohuslav gól nedal, vyhrál slevovou poukázku na běloruská okna, ale nevyužije ji, neměl by se cestou v autě kde vyspat. Ještě než se rozloučí, vysvětluje, o čem vlastně fandění je.

„Když hrají naši, tak nesedím a nekoukám, ale tvrdě fandím. Na basketbalu v Jekatěrinburgu jsem fandil vysloveně sám přes celou halu a bylo mě slyšet. Když ale nehrají Češi, tak si i rád posedím, jenom se koukám a relaxuju. Fandění je jinak práce, business,“ dodává Bohuslav Březina s tím, že by se na konci šampionátu radoval rád z medaile.

A stejné přání má i parta tvořená příznivci z Olomouce, Mariánských lázní nebo Strakonic. „Bereme zlato,“ věří dobře naladění fanoušci.

František Kuna, Marek Augustin Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít