Až po pádu sovětského impéria se Bělorusové přihlásili k malíři Marku Chagallovi
Desítky let lidé v Bělorusku nevěděli, že světoznámý malíř Marc Chagall e jejich rodákem. Sovětský režim ho zcela ignoroval a mluvilo se o něm jako o francouzském umělci. Chagall se ale narodil a až do 33 let žil ve Vitebsku na východě Běloruska. Tam je dnes jeho muzeum.
Otevíráme dveře od bytu Davida Simonoviče. Tento dvaaosmdesátiletý básník a historik může za to, že se Mark Chagall vrátil symbolicky do Vitebska.
„Stálo mě to hodně sil a let, než se mi podařilo všechny přesvědčit, že Chagall patří nám, že je to náš rodák," říká David Simonovič a vzpomíná dál:
„Musel jsem překonat řadu překážek, především Ústřední výbor komunistické strany. Celý svět uznával Chagalla, ale Bělorusko ne. Pro soudruhy to byl emigrant a Žid."
Simonovič jako první přeložil do jidiš vzpomínky Chagalla na Vitebsk. Zpaměti je dokáže citovat dodnes. Velmi vitální stařík disponuje mnoha knihami, fotkami, výstřižky z novin. Vše o Chagallovi.
Do videa vkládá kazetu a pouští třiadvacet let starý záznam. Na něm jsou první veřejně pronesená slova o Chagallovi v Bělorusku. David Simonovič jimi v roce 1991 zahajoval úplně první výstavu obrazů vitebského rodáka. Poprvé v životě taky uviděl jeho práce na vlastní oči.
„Když jsem začal bojovat za Chagalla, jeho obrazy jsem neznal. Jen pár reprodukcí. Ale jak se rozpadl Sovětský svaz, hned jsem vyrazil do Paříže, do Nice, Izraele, do všech jeho muzeí," říká pan Simonovič.
To díky němu se v roce 1997 otevřelo Chagallovo muzeum také v běloruském Vitebsku. Ale stejně jako David Simonovič ani ředitelka muzea Ludmila Chmelnická toho o Chagallovi řadu let moc nevěděla.
„O Chagallovi jsem uslyšela dost pozdě, těsně před jeho smrtí. V Sovětském svazu se o něm vůbec nemluvilo, neexistovala kniha s reprodukcemi jeho prací," přiznává ředitelka a v archivu muzea ukazuje především chagallovy grafiky.
„V Bělorusku totiž není jediná originální Chagallova olejová malba, máme jen grafiky. Jsou například v ruských muzeích, u nás ale ne," dodává smutně ředitelka muzea.
