Při výběru maskota hokejového turnaje měli Bělorusové jasno. Zubr je národním symbolem

Hokejové fanoušky v Minsku kontroluje na každém kroku jedno velké zvíře. A teď nemluvíme o politice. Maskotem šampionátu je totiž zubr. Obrovský přežvýkavec, který žije v pralese na západě Běloruska.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Maskot šampionátu s českými fanoušky | Foto: Petr Vavrouška | Zdroj: Český rozhlas

Zaměstnanec bělověžského pralesa mě veze elektromobilem za jedním z největších odborníků na zubry Aleksejem Buněvičem. Ten otevírá světovou knihu zubrů a hledá údaje o České republice.

Tvrdí, že u nás tato zvířata nechováme, ale říkám mu, že už to zhruba dva roky neplatí. Že zubři jsou i u nás.

Přehrát

00:00 / 00:00

Za zubry se v dějišti hokejového šampionátu vypravil zvláštní zpravodaj ČRo Petr Vavrouška

„Bělověžský prales byl posledním místem na světě, kde žili zubři ve volné přírodě. Bohužel v roce 1919 místní myslivec zastřelil poslední živý kus," vrací mě do zubří minulosti expert.

Listuje svojí vědeckou prací a říká, že až znovu rok po druhé světové válce přivezli do Běloruska prvních pět kusů těchto největších evropských přežvýkavců.

„Dnes máme v pralese 460 zubrů a každým rokem jich přibývá. Kromě sedmi kusů v ohradě na ukázku pro turisty žijí všichni naši zubři v pralese ve volné přírodě. V zimě je pouze krmíme," říká pan Alexej a podává statnému samci za plotem větev.

Zubr jménem Volat, což je podle mytologie udatný bohatýr, se stal maskotem hokejového turnaje.

Zubr v Bělověžském pralese | Foto: Petr Vavrouška

„Zubr je naší národní hrdostí, symbolem. Po Polsku jsme druhou zemí na světě s největším počtem těchto zvířat," chlubí se expert. A výběrem zubra, který se mimochodem nikdy nekoupe, jsou spokojeni i domácí hokejový fanoušci.

„Představuje sílu, ale zároveň také klid, neporazitelnost a moudrost," říká mi jeden z fandů. Zubr je sice pro Bělorusy symbolem, ale pokud máte dost peněz, můžete si ho zastřelit. A cena?

„Od pěti do dvaceti tisíc euro. A je docela dost lidí, kteří si to můžou dovolit," přiznává Aleksej Buněvič.

Petr Vavrouška Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme