Všechno, co umím, jsem se naučil od ptáků, říká paraglidista Jan Škrabálek
Existují dva typy extrémních sportovců. Jedni z nich riskují mnohdy život jen kvůli obdivu a uznání ostatních, pro druhé je důležitý adrenalin v krvi. Mezi ně patří Jan Škrabálek, který, kromě potápění, seskoků s padákem nebo maratonských běhů, zasvětil svůj život hlavně paraglidingu.
„Ptáci jsou naši kantoři. Nám představení lidé, kteří do vzduchu patří,“ popisuje svůj niterný vztah k ptákům a paraglidovému létání obecně Jan Škrabálek, který na úpatí kopce Raná připojuje ke svým, jak sám říká, učitelům.
„U mě to byla všeobecná touha dostat se do vzduchu a zkusit létat. Myslím, že ji v sobě má každý,“ mluví o své hlavní motivaci extrémní paraglidista.
Na létání je třeba i nezvyklé vybavení. „Papír na záchod k tomu patří, protože na záchod se chce každému před každým startem. Pak mám pilotní průkaz a pojištění. Člověk, který zapomene papír na záchod, používá certifikát o pojištění,“ vtipkuje Škrabálek.
Byl součástí českého rekordu v hromadném seskoku z letadla. Jindy zas na Orlické přehradě odbruslil za 10 hodin 200 kilometrů a pak, jak říká, přestal, aby měl i nadále co překonávat.
Hned třikrát se Škrabálek vydal v závodě X-Alps na paraglidu přes Alpy do Monaka. Účasti na legendárním Dolomitenmannu už nedokáže přesně spočítat.
„Všechno to byly ‚sranda rekordy‘,“ říká skromně Jan Škrabálek. Dodává, že se chce sportem hlavně bavit a kariéru profesionálního lovce rekordů už má dávno za sebou.
Jeden bláznivý sen přesto stále má. „V novinách jsem četl o bláznovi, který si k židli přivázal spoustu balónků a letěl až do nebes, až potkal nějaké stíhačky. Přemýšlel jsem o tom, že bych vyletěl někam vysoko a odtamtud vyskočil. Samozřejmě jsou nějaké předpisy, které bych musel dodržet,“ uvědomuje si letec.
„Paragliding je zajímavý v tom, že člověk sice ví, kde odstartuje, ale málokdy ví, kde přistane. Může to být i na konci republiky,“ varuje Škrabálek před startem na Rané nedaleko Loun. Katastrofický scénář se ale nenaplnil.
