Slepý maratonec Jan Říha je motivací pro své okolí
Nedávný Pražský maraton nebo i jiné podobné běžecké závody po celém světě zůstanou většinou zdokumentovány pouze záběry na vítěze, jenže ty nemusíte vždy najít jen a pouze mezi těmi, kteří protnou jako první cílovou pásku.
Pro celou řadu handicapovaných sportovců bývá pojem vítězství totiž hodně relativním a platí to i pro od narození slepého Jana Říhu, kterého v roli vodiče doprovází na závodech extrémní dobrodruh Jan Škrabálek.
„On ten svět bere jako jednu velkou legraci, snaží se brát všechno s velkou rezervou a humorem. Ty trable, co řešíme my v běžném životě, jsou najednou úplně směšné a to mě potom posiluje v tom, že když potřebuji vyřešit nějaký problém, tak prostě jdu a vyřeším to,“ popisuje vlastní obohacení ze spolupráce se slepým sportovcem Janem Říhou jeho vodič při běžeckých závodech a jinak tělem i duší paraglidista Jan Škrabálek.
Společně si oba dávají sraz každé pondělí v pražském Kunratickém lese, jak oni říkají Krčáku. „Jako dítě jsem viděl nějaké obrysy, ale pak to prostě zmizelo. Ono je lepší mít hendikep od malička, než když lidi fungují do 20, 40 let normálně a nesou to dost špatně psychicky,“ říká Jan Říha.
V jeho každé větě je nějaký ten vtípek, úsměv mu hraje od ucha k uchu a stále máte ten zvláštní pocit, že tenhle člověk vidí víc než mnozí zdraví. „Samozřejmě je to ve výchově. Já jsem třeba byl na prázdninách u dědy a tam jsem se zapojoval do normálních prací. Nechci sedět doma mezi čtyřmi stěnami a litovat se, ale chci něco dělat, za něčím jít a hned to nevzdávat, když se něco nepodaří.“
Je to jako tanec
„Honza hlásí změnu podkladu, ať je to asfalt, kostky, koleje, myslím, že je to pro něj víc vyčerpávající, než pro mě,“ vysvětluje Jan Říha. „Já to vždycky přirovnávám, jako když tancuje partner s partnerkou, tak vlastně tu partnerku vede a taky jí neříká, že je za nimi nějaký jiný pár. Takhle my běžíme, povídáme si, a když se nám někdo připlete do cesty, tak já do něj různě strkám,“ říká Jan Škrabálek.
Svůj vztah po tvrdém tréninku i závodech pak ještě následně prohlubují také nad sklenicí pivního moku. A nejednou i tento pitný trénink vedl už k veselým zážitkům. „Díky vypitým pivům potřeboval Honza na záchod, a jelikož na ten záchod ve vlaku netrefí, tak jsem musel s ním, což v tom kupé vzbuzovalo úsměv – proč dva kluci chodí spolu na záchod. Ti lidé to pochopili, když do mě Honza zase šťouchal, že chce na záchod a já jsem mu říkal, že jedeme tunelem a já taky nic nevidím.“
Popisuje Jan Škrabálek všudypřítomnou lidskou slepost, které se ta skutečná maratonského běžce a alpského horolezce Jana Říhy ani zdaleka neblíží.
