V Plzeňském kraji je málo pěstounů, jejich průprava je složitá
V Plzeňském kraji je výrazný nedostatek pěstounů. Dlouhodobě jich tu působí zhruba 700. Z toho ale přibližně dvě třetiny jsou příbuzní dětí, jako například jejich prarodiče nebo tety. Jenom dvě stě pěstounů se dlouhodobě stará o děti, ke kterým nemá žádný příbuzenský vztah.
„Já se starám o tři děti v pěstounské péči. Chtěla jsem pomoct, aby vyrůstaly v rodině,“ říká Martina Gergelová, která se bude o svěřené děti starat až do jejich dospělosti. V tom se dlouhodobí pěstouni liší od pěstounů na přechodnou dobu.
„Takovýto profesionální pěstoun získá do své péče dítě na přechodnou dobu s tím, že především orgány sociálně-právní ochrany dětí dál řeší situaci toho dítěte,“ vysvětluje vedoucí oddělení sociálních věcí na plzeňském hejtmanství Roman Mašek.
A právě profesionálních pěstounů je v Plzeňském kraji citelný nedostatek. V současnosti jich tu pracuje pouhých pět a u dalších 14 probíhá posuzovací proces. Ten může zabrat půl roku až jeden rok.
„Jsou shromažďovány nejrůznější údaje, například výpis z rejstříku trestů, posudky od současných zaměstnavatelů, hodnotí se majetkové poměry, úvěry, hypotéky, nebo jestli na žadatele není nařízena exekuce. Toto řízení se uzavírá sociálním šetřením v místě bydliště žadatele,“ dodává Mašek.
Následuje zdravotní vyšetření a pohovor s psychologem. Na plzeňském hejtmanství ho provádí Božena Horníková.
„Psychologické vyšetření je zaměřeno na jejich osobnost, nebo výchovné předpoklady. V neposlední řadě musíme zkoumat jejich aktuální psychický stav, abychom vyloučili agresivitu, protože děti v pěstounské péči jsou někdy problematické, tak aby to zájemci zvládli,“ říká.
Zájemce ještě čeká cyklus přednášek a školení, které se liší podle druhu pěstounské péče. „Zatímco u klasických pěstounů trvá příprava 48 hodin, tak u pěstounů na přechodnou dobu trvá 72 hodin,“ podotýká Mašek.
Ne všechny děti jsou vhodné
Pokud profesionální pěstouni uspějí, jsou zařazeni do databáze a mohou začít fungovat. Podle ředitelky Dětského centra v Plzni Jany Tytlové ale nejsou všechny děti vhodné pro pěstounskou péči.
„Děti drogově závislých maminek si s sebou přinesou různé formy abstinenčního syndromu. Bývají neklidné, mají poruchy spánku, častěji křičí. Vyžadují speciální ošetřovatelské postupy. Bývá to velice složitá situace zvláště v případech, kdy na to pěstoun není připraven.
Také podle Romana Maška mají zavedené instituce v celém systému své místo: „Stále máme určitou skupinu dětí, například zdravotně hendikepované, pro něž ústavní péče bude pravděpodobně jedinou možnou formou té náhradní péče.“
I tak by se ale v Plzeňském kraji uplatnilo více pěstounů. Těch profesionálních až 10x více než je v současnosti.
