V ČR přibývá zahraničních hospodyní, často pracují ve špatných podmínkách
Stále více českých domácností zaměstnává hospodyni nebo chůvu. Uklízením a péčí o děti si často vydělávají také cizinky, nejvíce Ukrajinky a Filipínky. Rodiny, které si je najímají, je ale prý mnohdy vykořisťují. Ženy pracují načerno, nemají dovolenou ani osobní volno. Na problém upozornil výzkum CERGE a Univerzity Karlovy, který poprvé mapoval fenomén placené domácí práce v Česku.
„Jde spíše o práci načerno. Mají třeba povolení k pobytu, ale nemají pracovní povolení na danou činnost u konkrétního zaměstnavatele,“ říká Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci, které se na výzkumu zaměstnávaných chův podílelo.
O cizinky pracující v českých domácnostech se zajímala reportérka ČRo Petra Benešová
Sdružení upozorňuje na podmínky, za jakých cizinky pracují v českých domácnostech. Neplnění smluv, neproplácení přesčasů, práce načerno a nedostatek soukromí provází zaměstnání některých hospodyň a chův, které do Česka přijíždějí nejčastěji z Ukrajiny. O práci mají zájem také Filipínky, Moldavanky nebo ženy ze střední Asie.
„V případě filipínských chův se často setkáváme s tím, že pracují šest dnů v týdnu,“ upozorňuje na jeden z problémů Magda Faltová. Bez smlouvy pracuje více než polovina žen v domácnosti, 33 procent má živnostenský list, dvacet procent pracovní smlouvu.
Případné smlouvy se nedodržují
Cizinky jsou ochotné ke kompromisům, protože živí svou rodinu a děti v mateřské zemi. Ženy jsou velmi opatrné a o medializaci většinou nestojí. Modelové příběhy toho, co v Česku zažívají, tak zveřejnilo sdružení alespoň na internetu.
„Jednou jsem celý den uklízela jen kuchyni. Všechno jsem umyla, ale jim to nebylo dost čisté. A tak jsem pracovala o dvě hodiny déle, bez nároku na příplatek,“ popsala například Nina z Ukrajiny.
O problematice práce cizinekk promluvila ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltnová
Podobnou zkušenost má i Natalia: „Nemohla jsem si vzít žádné volno, nedodržovali pracovní smlouvu. Když jsem si chtěla stěžovat, tak mi odvětili, abych byla jako Ukrajinka vůbec ráda, že bydlím v civilizaci,“ vzpomíná další z žen.
Práce většinou rodiny ani nepovažují za opravdové zaměstnání. „Nejsou tam ani další zaměstnanci, kteří by sledovali, co se děje. Formalizovatelnost je velmi obtížná,“ poukazuje sociální antropoložka Petra Ezzeddin z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.
Úřady potřebují podnět
Mnoho žen, pokud nepracují pod pracovní agenturou, ani neví, jak zaměstnání zlegalizovat. Je navíc minimum cizinek, které porušování práv nahlásí, což situaci komplikuje.
„Můžeme reagovat, když si někdo stěžuje a dá inspekci impulz. Chápu, že v případě migrantek ze třetích zemí je velice složité kontaktovat inspektorát práce, protože hrozí, že by o práci přišly a byly by vyhoštěny ze země,“ dodává ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová z ČSSD.
Ministryně chce proto znovu zvážit schválení některých mezinárodních smluv. Neziskové organizace bojují za to,aby Česko ratifikovalo Úmluvu o pracovnicích v cizích domácnostech. Státy se tím zaváží, že dodržují základní pracovní standardy.
Hospodyně nebo chůvy si většinou najímají bohatší rodiny ve větších městech. Nejčastěji pak ve Středočeském kraji a Praze. Ukrajinky, většinou vdané nebo rozvedené, jezdí do Česka za výdělkem, svobodné Filipínky pak za zkušeností.
