Ve finále MS 1934 Československo prohrálo, ale hráči se dočkali mistrovských oslav
Právě dnes si připomínáme první a zatím nepřekonaný úspěch českého fotbalu. Reprezentanti tehdejšího Československa došli na mistrovství světa 1934 až do finále a získali světové stříbro.
To pak dokázali vyrovnat už jen jejich následovníci v roce 1962. V obou slavných finále Československo vedlo, ale obě prohrálo.
Přesně před 80 lety podlehlo v prodloužení 1:2 v Římě domácí Itálii, které k prvnímu titulu mistra světa pomohla i sílící fašistická ideologie.
„Puč byl zraněný na hlavě a na chvilku ztratil vědomí. Při ošetření mu dali čuchnout čpavku, ale trošku to přehnali. Probudili ho tak, že hned vběhnul na hřiště a po chvilce utekl po levém křídle a z ostrého úhlu dal gól,“ vzpomíná Miloslav Jenšík.
Ve finále MS 1934 Československo prohrálo, ale hráči se dočkali mistrovských oslav
To ale naprosto odporovalo scénáři, který zápasu a celému turnaji narýsovala italská fašistická diktatura, která vítězstvím domácího mužstva chtěla demonstrovat svou sílu.
Zbývalo jen dvacet minut do konce, ale Čechoslováci to ani nevěděli, protože na stadionu v Římě chyběla časomíra. Italové dokázali vyrovnat po faulu na Ženíška, který švédský sudí Eklind přehlédl, anebo nechtěl vidět.
„Italové hráli na samém kraji únosnosti a rozhodčí Eklind, kterého předtím přijal Mussolini v čestné lóži, jim všechno pouštěl. Podobným způsobem bylo vyřazeno Španělsko se Zamorou v brance. Ten byl v prvním utkání zraněný a opakovaný zápas musel odchytat náhradník.“
„Stejně dopadlo i Rakousko, když brankáře zatlačili dva Italové za brankovou čáru i s míčem a rozhodčí to uznal jako regulérní gól,“ popisuje historik Miloslav Jenšík rozhodující okamžiky, které Italům pomohly do finále. To vyhráli i díky své železné kondici v prodloužení.
Českoslovenští fotbalisté se přesto doma dočkali mistrovského přivítání, světový tisk je označoval za morální vítěze a ještě po půl století se vedly debaty o tom, jestli titul světových šampionů Čechoslovákům dodatečně nepřiznat.
„V osmdesátých letech byl učiněný takový návrh, ale i u nás převládly hlasy, že historie se měnit nedá. Ale i to svědčí o tom, že to svět vnímá jako křivdu spáchanou na tehdejším československém fotbalu,“ uzavírá Miloslav Jenšík.
