Do Krkonoš přijeli potomci odsunutých Němců, diskutují o česko-německých vztazích
Do Herlíkovic v Krkonoších přijelo na dvacet pamětníků a potomků Němců odsunutých z tamních chalup. Svolalo je občanské sdružení Přátelé Herlíkovic. Cílem je připomenout, co se po válce v Krkonoších stalo.
„Většinou to jsou lidi, kterým je přes osmdesát. Generace lidí, kteří byli odsunuti jako děti. Odcházeli třeba kolem deseti let. Mladé už tolik nezajímá, odkud prarodiče pocházejí,“ říká Jan Kirschner ze sdružení Přátelé Herlíkovic.
Ti zvou odsunuté Němce a jejich potomky do Herlíkovic pravidelně. Zatímco někteří zájem nemají, jiní se tam cítí stále doma, jako například těžce nemocný pan Bittner.
„Když onemocněl, první co chtěl, bylo, dát do herlíkovického kostela pamětní cedulku s jeho jménem. Na upomínku toho, že tam byl pokřtěný,“ říká jeho manželka Luise.
Cílem herlíkovického setkání je zejména mluvit o tom, co přesně se po válce stalo. Historické souvislosti připomíná archivář Pavel Zahradník:
„V Herlíkovicích tehdy žilo 438 starousedlých Němců, dva Češi a 389 říšských Němců. 389 říšských Němců muselo odejít hned a v první fázi odsunu muselo odejít s minimem zavazadel 120 zdejších Němců. Od února 1946 následoval takzvaný řádný odsun, kdy byl prakticky vysídlen zbytek vesnice.“
V Německu se o tom podle paní Luisi často nemluví, a to ani v odsunutých rodinách: „Dokonce jsou tací, kteří mi říkají: Proč tam vůbec jezdíš? Ale já mám jiný názor. Myslím, že je to důležité.“
Diskuze chybí?
Podle ní podobné diskuse v Německu chybí. Stejný názor má i psycholožka Šárka Zahradníková, která pracovala několik let na Kavkaze: „Co jsem se mohla naučit na Kavkaze, bylo, že nejdůležitější je vidět, co bylo. Nesoudit, ale pojmenovat to, co bylo.“
Česko-německý týden v Herlíkovicích potrvá až do soboty 5. července. Akce je otevřena široké veřejnosti, zájemci najdou bližší informace o programu na webových stránkách obce Strážné.
