Brazilské ulice připomínají díky fotbalovým fanouškům hudební scénu
Někteří fanoušci vyřazených celků v dějišti fotbalového mistrovství světa v Brazílii stále zůstávají, také jihoamerických mužstev je ve hře ještě dostatek, ale i tak se původní pestrost začíná z brazilských měst vytrácet. Byla nezměrná a udělala ze světového šampionátu festival jihoamerické fotbalové kultury.
Kdybychom měli fotbalový šampionát přirovnat ke školnímu předmětu, bude to u hráčů tělocvik. Ale u fanoušků - zvlášť těch jihoamerických - spíš hudební výchova. A nevedou si v ní vůbec špatně.
„Chi-chi-le-le, viva Chile.“ Nezaměnitelný pokřik, kterým se v brazilských ulicích zdravily skupinky fanoušků z Chile, se stal jedním ze symbolů šampionátu a inspiroval dokonce i příznivce soupeřů, kteří ho rádi parodovali.
Ovšem vedle jednoduchého skandování se jihoameričtí fanoušci na povel uměli také vyladit jako umělecké těleso a všichni do jednoho sborově spustit propracovanější fotbalové nápěvy- s verši, rýmy nebo i s odkazem k dějinám vlastní země.
„Španělé, Španělé, chtěli jste z nás udělat kolonii, ale to se vám nepovedlo, tak si pěkně sundejte kalhoty…“
Fotbalové mistrovství světa v Brazílii turisty táhne, hoteliéři si mnou ruce
Číst článek
Dál už je vysvětlování obsahu od fanouška Alejandra mládeži nepřístupné a dobrým mravům vzdálené. Tahle písnička byla mezi Chilany hitem před utkáním se Španělskem a na stejnou melodii podle potřeby a soupeře rýmují i příznivci dalších jihoamerických reprezentací.
Třeba Uruguayci si ale notovali popěvek univerzální, neobhroublý a vztažený k vlastní fotbalové historii.
„Tohle je pocta Obduliu Varelovi našemu kapitánovi mistrů světa z roku 1950, který vedl mužstvo ve vítězném zápase na Maracaná proti Brazílii. A na našem transparentu stojí - odpočívej v pokoji, Obdulio!“
Uruguayec Carlos už ale z Brazílie zmizel i s kamarády, transparentem a fotbalovými reprezentanty své země a tak přežívá jen doplňková kultura těch fotbalově nejodolnějších nebo šťastnějších.
„Argentina, to je vášeň, kterou nejde zastavit - miluju tě každým dnem víc a víc, Argentino,“ zpívají jako jeden muž nebo jedna žena, kdekoli se Argentinci hromadně potkají a přidávají k tomu typické houpavé pohyby zdviženými předloktími.
Ale už zítra se bude před čtvrtfinále Brazílie s Kolumbií ozývat písnička, kterou si tady notuje nejvíc hlasivek - o hrdosti na žluté tričko, o tom, že tohle mistrovství je „naše" a že Brazílie, ta musí být šampión.
