Cukl ramenem a já ho do něj trefil, brání se Suarez, že Chielliniho nekousl
Na mistrovství světa se schyluje k tomu, že fotbalové dějiny dopíšou velký příběh načatý před 64 lety. Uruguayci tehdy způsobili brazilskému národu bolest, která dodnes nepominula. Na stadionu Maracaná v Riu ho v rozhodujícím zápase senzačně připravili o titul mistrů světa.
Na letošním šampionátu se mohou oba týmy na brazilské půdě potkat znovu – už ve čtvrtfinále. Uruguayci v čele s útočníkem Luisem Suarezem se totiž na poslední chvíli doslova prokousali k postupu ze skupiny.
Po povodni, která město Natal na severovýchodě Brazílie poničila před necelými dvěma týdny, není u Dunové arény, jak nazvali místní stadion, ani památky.
Mezi mraky se naopak nesměle dere slunce, které svou žlutí září nejen z oblohy, ale také ze záplavy uruguayských vlajek.
Fanoušci týmu, který reprezentuje tenhle tříapůlmilionový národ, míří na přímý souboj o postup do osmifinále proti Itálii a je jim do zpěvu. Nikdo z nich nemůže slavnou výhru nad Brazilci pamatovat, ale písničkou i jednotnými tričky s nápisem „1950 – Maracanazo“, si slavnou událost svých fotbalových dějin připomínají a čerpají z ní svou kuráž.
„Narodili jsme se sice později, takže tenhle zápas nepamatujeme, ale naši rodiče nám o něm hodně vyprávěli a znamená pro nás opravdu hodně! Tohle nám vždycky vykouzlí úsměvy na tvářích – náš velký kapitán Varela, Maracaná a Ghiggia – ať žije Uruguay,“ strhává Carlos celou uruguayskou partu k dalšímu veselí a sám zatím přehazuje výhybku z dávné minulosti do žhavé současnosti.
„Luis Suarez – to je pro mě nejlepší fotbalista na světě, nejlepší ze všech, takže i tady na mistrovství světa, je to náš úžasný střelec!“
Ale taky nepoučitelný divočák, jak ukazuje zprvu nudné, ale gradující utkání proti Italům, které se dohrává ve velkých emocích. Všechno začíná po hodině hry vyloučením záložníka Marchisia, které Italy rozzuřilo a nakonec asi také stálo postup.
Suarez se hájil, že ho Ital trefil ramenem
Naopak mexičtí sudí nepostřehli, že Suarez sáhl ke své libůstce, za kterou už byl potrestán v nizozemské i anglické lize. Tentokrát se při souboji před brankou zakousl do italského stopera Chielliniho, kterému na rameni zůstaly viditelné otisky zubů rozběsněného Uruguayce.
„Jsme fotbalisti a všichni víme, co se na hřišti při tak vypjatých zápasech v takových situacích děje. Něčemu takovému bych nepřikládal žádnou důležitost. Není to tak, jak říkají. Běžel jsem k němu, on cuknul ramenem a já ho do něj trefil, protože jsem byl v pohybu opačným směrem. Je to vždycky stejné, vždycky se snaží najít proti mně aspoň něco.“
„Ale já si taky nestěžuju na to, co se mi při zápasech stane, podívejte se třeba na moje oko. Takových věcí se dějí miliony a neměly by se zveličovat,“ ospravedlňuje se Suarez v jediném rozhovoru, který cestou ze stadionu poskytl.
Před zápasem s Anglií o útočníkovi Liverpoolu angličtí fanoušci posměšně zpívali: „Tvoje zuby jsou v ofsajdu“, a on pak dal dva góly a poslal Anglii domů. Historicky první gól Uruguaye do italské sítě a tím i vítězství 1:0 a postup místo něj sice zařídil obránce Godín.
Ale Suarez tentokrát své výrazné zuby skutečně vycenil a možná kvůli tomu přijde o reprízu slavného rozhodujícího zápasu z roku 1950 – ve čtvrtfinále může totiž Uruguay potkat právě domácí Brazilce, jen by to tentokrát nebylo na Maracaná, ale na stadionu ve Fortaleze.
