Ještě 10 km před cílem Jan Bárta věřil v úspěch, nakonec mu nepomohl ani déšť
Hodně blízko úspěchu byl ve 3. etapě Tour de France český cyklista Jan Bárta. Z celkových 155 kilometrů jich strávil na trase z Cambridge do Londýna 148 v úniku, na historický úspěch ale český jezdec týmu NetApp-Endura nakonec nedosáhl. Těsně před koncem byl dostižen pelotonem a nakonec skončil až na 85. místě.
Trojnásobný republikový šampion v časovce se do útoku vydal společně s Jean-Marcem Bideauem. Francouzský závodník zaútočil na prvním kilometru a devětadvacetiletý Bárta se ho rozhodl stíhat jako jediný.
Jak se váš brzký únik rodil? Byli jste s Bideauem domluveni dopředu?
Nebyli jsme domluveni. Řekli mi (vedení týmu), že mám dnes zkusit odjet v nějaké skupině. On nastoupil a já jsem jel akorát za ním. Rozhlédl jsem se a byli jsme tam jenom dva.
Před Tour jste přitom neplánoval, že se pokusíte odjet pelotonu právě v etapě z Cambridge…
Neměla to být zrovna tahle etapa, ale na poradě se prostě řeklo, že mám zkusit odjet, když nastoupí pár lidí. Já počítal s tím, že když se Bideau zvedl, tak se za ním společně se mnou vydá i někdo ostatní. Byli jsme tam ale ve dvou, tak jsme jeli ve dvou.
Jak dlouho žila naděje, kdy jste ještě věřil, že by to mohlo vyjít na vítězství?
10 kilometrů před cílem, kdy jsme měli náskok kolem minuty, jsem si říkal, že by to možná mohlo vyjít. Snažil jsem se jet, jenže Bideau byl už celkem hotový, měl už utahané nohy, takže ke konci už moc netahal. Je to škoda. Zkusil jsem to pak sám, ale balík je strašně silný.
Když začalo pršet asi 25 km před cílem pršet, bral jste to jako větší šanci? Početný peloton si přece jen musí dávat v zatáčkách dávat větší pozor.
Člověk na to myslí, protože ví, že jednotlivec si může projet ideální stopu, zatímco v balíku je hodně lidí, kteří si musí přibrzdit, aby se tam všichni vešli. Déšť je v tomhle pro jezdce vepředu lepší. Silnice sice více klouže, ale mně se v dešti jede lépe. Osvěží mě to a lépe se mi dýchá.
