Byla to moje práce, odmítá hrdinství voják, který přežil útok v Afghánistánu
Do Prahy se vrátila těla čtyř českých vojáků, kteří v úterý zahynuli při bombovém útoku v Afghánistánu. Bývalý voják z Třebíče Ivan Vorel měl v roce 2011 větší štěstí. Bombový útok v provincii Wardak se mu podařilo přežít. Má sice trvalé následky, u armády ale dál pracuje. Na letecké základně v Náměšti nad Oslavou působí jako civilní instruktor.
„Ten den náš úkol byl, že jsme vyjížděli v dopoledních hodinách na velitelskou poradu,“ začíná svůj příběh dnes již bývalý voják Ivan Vorel.
Poslední, co si pamatuje, je zastávka na základně, kterou míjeli po cestě. „Tam jsme měli ještě nějaké plnění úkolů, předávání informací. Pamatuji si, že jsem ještě kamarádovi mával z auta, že se sejdeme na naší hlavní základně,“ vzpomíná.
Zbytek zná Ivan Vorel už jen od svých kolegů. „Nálož byla tak silná, že naše sedmapůltunové auto vyletělo 15 metrů do vzduchu nahoru a 30 metrů do dálky,“ popisuje osudové okamžiky (více o útoku čtěte zde).
Vojáci cestovali obrněných vozem Iveco, který se podobá americkému Hummeru, ale má ještě silnější pancéřování. Je schopný odolat trhavině o síle deseti kilogramů TNT. Ivan Vorel řídil a to, co mu vybuchlo přímo pod podvozkem, muselo mít podle něj sílu minimálně padesátkrát větší.
„Když člověk vylétne tak vysoko a tak daleko, když to laicky řeknu, tak po dopadu přichází klasický crash syndrom. Střecha od auta odpadla jak skořápka od vajíčka. Následky byly takové, že kamarád operátor to odnesl životem, tlumočník taktéž. Já měl docela těžké zranění, v podstatě bych mohl říct, že jsem byl pomačkaný jak Rudé právo, a velitel měl lehčí zranění, protože seděl v ten okamžik na správnějším místě než já. To ho možná zachránilo od těžšího zranění.“
Trhavina, která Ivana Vorla málem připravila o život, byla stejně jako ve většině podobných případů podomácku vyrobená.
„Klasická nástraha IED, improvizovaný nástražný systém. Tam se říká, že přes zimu vyrábí vlastní nástražné systémy z různých trhavin, co kde seženou, nakoupí nebo šlohnou, a dubnem začíná lovecká sezóna, kdy se nástrahy používají,“ poznamenává Ivan Vorel.
Armádní speciál přivezl ostatky čtyř českých vojáků z Afghánistánu
Číst článek
Dnes už je v civilu, ale dál pracuje pro armádu jako instruktor a předává své zkušenosti z boje dalším vojákům. Po útoku v Afghánistánu ho nazvali hrdinou, on to však odmítá.
„Byla to moje práce, takže nějaké hrdinství jsem sám za sebe necítil a necítím to ani do dneška. Takže nějaké plácání po ramenou, že jsem hrdina, na tohle já nehraju,“ říká rezolutně.
Pro rodiny padlých vojáků, kteří toto úterý neměli takové štěstí, má na závěr krátký vzkaz: „Za armádu, za sebe upřímnou soustrast a zraněnému kolegovi držím pěsti, aby se z toho dostal co nejlepším způsobem. Ať se ozbrojí trpělivostí, protože to bude taky trochu delší cesta, stejná, jako jsem si prošel já a procházím ještě stále do dneška.“
