Vymáhání odškodného za zanedbání péče stále není snadné. Nemocnice se připojišťují
Nový občanský zákoník sliboval, že lidé budou moci vysoudit vyšší odškodnění za újmu na zdraví, pomáhat měla i nová metodika Nejvyššího soudu. Domoci se odškodného ale zatím není o nijak snadnější. Poškození pacienti se často bojí dlouhých soudů spojených s nemalými náklady. Nemocnice se ale radši navyšují limity pojištění.
Pan Pavel z Kostomlat pod Milešovkou se léčil se zraněním nohy po nehodě - s berlemi uklouzl a bolelo ho stehno.
Zajel tedy do teplické nemocnice v Ústeckém kraji. Lékaři ho ale vrátili dvakrát domů s tím, že mu nic není. V bolestech ležel doma celý měsíc. V nemocnici v Ústí pak zašel na kontrolu za svým lékařem.
„Při té příležitosti se kouknul na snímek z teplické nemocnice a řekl mi, že jsem měl zlomenou stehenní kost. Bylo to pro mě velké překvapení,“ vzpomíná pan Pavel.
Snaha o získání odškodného od nemocnice Pavlovi nevyšla - od pojišťovny dostal stručné vyjádření, že sice jeho zlomenou nohu přehlédli, ale že se vlastně nic nestalo. On sám je ale odhodlaný se obrátit na soud.
Šanci na lepší odškodné sliboval nový občanský zákoník. Podle právníka Ondřeje Dostála z Platformy zdravotních pojištěnců je to stále ještě složité.
„Největší překážkou je prokázat, že lékař skutečně pochybil a že to pochybení způsobilo škodu na jeho zdraví, že ke škodě na zdraví nedošlo přirozeným vývojem jeho nemoci,“ říká Ondřej Dostál.
Lidé se také bojí vysokých částek, které by museli platit za posudky nebo právníkům, přesto by někteří do případného sporu šli. „Pokud by bylo prokazatelné, že zanedbali péči, tak asi ano,“ říká v anketě žena.
Další překážkou na cestě za odškodným za poničené zdraví je i to, že soud se často vleče léta.
„Když se třeba podíváme na ten vinohradský případ, ta škoda u porodu se stala 2009. Teprve v roce 2014 je prvostupňové rozhodnutí o těch třiceti milionech. Nemocnice se však odvolala a je možné, že ještě další rok, dva či tři se to bude řešit v odvolacím procesu,“ upozorňuje právník Ondřej Dostál.
I několik milionů za rok
Odškodné, a to i ve vyšších částkách, nejsou pro zdravotnická zařízení nic výjimečného. Několik milionů vyplatila za rok 2013 také Fakultní nemocnice v Brně. Podle ředitele FN Brno Romana Krause to bylo ve 14 případech.
„ V roce 2013 bylo odškodněno dohromady 14 případů, z toho jedno odškodnění je pravidelná renta, která se vyplácí již mnoho let u pacienta, který se infikoval v souvislosti s lékařským zákrokem hepatitidou C. Nejdražším pacientem, který byl odškodněn, byl jeden případ, který byl něco málo přes tři miliony. Jinak celková suma odškodnění za rok 2013 byla 9 080 000, konkretizuje Roman Kraus. “
Několikamilionové odškodnění získal před časem i Karel Martiňák, který po nezdařené operaci nosu ve frýdecko-místecké nemocnici v Moravskoslezském kraji utrpěl trvalé poškození mozku.
I matka Karla Martiňáka, který zůstal po běžné operaci nosu doživotně postižený, chodila léta k soudu. Odškodnění se nakonec rodina dočkala. Tehdy bylo jedno z nejvvyšších v Česku.
„Jsem ráda, že konečně spravedlnost zvítězila,“ dodává paní Martiňáková.
Vysouzené odškodné platí nemocnice z velké části z pojistek. Například za všech šest nemocnic v Moravskoslezském kraji přesáhla loni částka vyplacená jako náhrada škody půl milionu korun.
Jak se daří domáhat se odškodnění za trvalé poškození zdraví v Moravskoslezském kraji, zjišťovala Iva Havlíčková
„V této sumě jsou například zahrnuty částky za zcizení mobilu při vyšetření na plicním oddělení, nebo je tam také náhrada bolestného, kdy při rentgenovém vyšetření došlo u pacienta k pohmoždění prstů,“ popisuje spektrum případů mluvčí krajského úřadu Petra Špornová.
Krajské nemocnice mají souhrnnou pojistku spolu se záchrannou službou. Pojišťovna podle nově navýšeného limitu musí vyplatit až 40 milionů korun.
„Zatím je pojištění našich nemocnic dostačující a v současné době o navýšení neuvažujeme,“ dodává Petra Špornová.
Mezi nemocnice zřizované krajem patří i ta ve Frýdku-Místku, se kterou se už několik let soudí bratři Olšovští. V nemocnici jim v roce 2010 zemřela matka. Byla ta přijata s diagnózou zácpa. Zemřela na sepsi kvůli protržení střeva.
„Provedli operaci s 12hodinovým zpožděním a v té době už nastalo druhé pochybení, že ta první operace, která u maminky byla, tak byla chybně udělaná,“ shrnuje případ své matky pan Olšovský.
U civilního soudu se loni požadovaného půl milionového odškodného nedočkali. Kolotoč soudních stání je ale součástí jejich života dál. Případ totiž pokračuje před trestním senátem Okresního soudu ve Frýdku-Místku.
V některých zemích se na soudní spory při vymáhání odškodného přestali spoléhat. Ve Skandinávii nebo na Novém Zélandě jdou cestou mimosoudního vyrovnání. Poškození pacienti dostanou sice trochu menší částku, než by možná vysoudili, ale peníze jim vyplatí hned.
