Atentát na západě Číny přisuzují úřady islamistům. Organizaci ale nejmenují
Na západě Číny útočili, jak tvrdí tamní úřady, islámští teroristé. Při atentátu na vládní instituce zahynulo 37 civilistů. Příslušníci čínských bezpečnostních sil zabili následně 59 ozbrojenců. Jedná se o největší střety od roku 2009, kdy v Urumči zemřelo skoro 200 lidí a dalších 1700 utrpělo zranění.
Zmíněný incident se odehrál už před týdnem. Čínská média tuto informaci zveřejnila s takovým zpožděním hlavně kvůli rozsahu atentátu i vysokému počtu obětí. Při útoku na hlavní komunikaci v Kašgaru shořelo i na 30 aut.
Policisté následně zastřelili 59 ozbrojenců a dalších 215 podezřelých zatkli. Úřady tvrdí, že zabavily také džihádistické vlajky a další sečné a bodné zbraně.
Média také v souvislosti s pozdním zveřejněním informací o krvavém útoku spekulují i o tom, že vládní úřady nebyly schopné potvrdit, zda za vším stojí konkrétní teroristická organizace.
Agentura Sin-chua nakonec bez dalších konkrétních informací napsala, že akci připravovali i provedli společně teroristé z Číny i ze zahraničí.
Násilí není v Sin-ťiangu na západě Číny ničím výjimečným. Radikální islamisté často útočí na čínské úřady. Zůstává tedy nejasné, zda přímo na území Čínské lidové republiky existuje nějaká teroristická organizace.
Čínské tajné služby i vládní představitelé si s tím už dlouho lámou hlavu. Experti už nějakou dobu tvrdí, že pokud tomu tak ještě není, tak tento den přijde brzy. A je možné, že se tak už stalo.
Islámská strana Východního Turkestánu
V Sin-ťiangu operuje Islámská strana Východního Turkestánu, která usiluje o odtržení této autonomní oblasti od Čínské lidové republiky. Všechny její dosavadní akce Číňané označují za "útoky násilných gangů" nebo za "teroristické útoky“. Ty ale nepřipisují přímo žádné teroristické organizaci. ¨
Nyní ale čínská média mluví o podpoře zahraničních extremistů. Navíc krátce po pondělním útoku byl zavražděn i propekingský imám z Kašgaru.
Příčiny stupňujícího se násilí na západě Číny jsou dány historicky. Ujguři se v minulém století dvakrát pokusili založit vlastní stát, Východní Turkestán. Naposledy tomu bylo v letech 1944-49.
Pro Peking je navíc tato oblast strategicky důležitá. Nacházejí se zde bohatá ložiska ropy, zemního plynu a dalších surovin. V Sin-ťiangu se nacházejí a budují další obří větrné elektrárny. Přes toto území také procházejí důležité komunikace do Střední Asie.
Takže se Čína tohoto území, podobně jako Tibetu, nikdy nevzdá. Proti místním navíc zasahuje stejně tvrdě jako v Tibetu: omezuje porodnost Ujgurů, kteří smějí mít ve městech dvě, na venkově maximálně tři děti. Za další děti nad stanovenou normu jsou tvrdé tresty a dochází i k nuceným potratům.
Ujguři si také stěžují na likvidaci svých zvyků a kultury i na to, že jsou ve vlastní zemi vlastně podřadným etnikem. Dnes už jsou také v menšině a příliv většinových Chanů-Číňanů pokračuje.
Takže není překvapivé, že dochází k radikalizaci Ujgurů, že není problém získávat nové bojovníky, kteří údajně procházejí výcvikem v Pákistánu. Peking však i tentokrát odmítl jakoukoli změnu své politiky v Sin-ťiangu.
