Druhý den trvá příměří mezi radikálním hnutím Hamas a Izraelem a v Egyptě se jedná o jeho trvalejší podobě. Lidé žijící v těsné blízkosti hranic s pásmem Gazy ale nevěří, že klid zbraní opravdu vydrží. Jejich město je už čtrnáct let terčem raket, které sem vystřelují radikálové z Gazy. Už 14 let tak žijí v neustálém strachu. Jen letos dopadlo na izraelský Sderot a okolí 680 raketových střel.

1:43 12. srpna 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Z kopce nad Sderotem je to do Pásma Gazy, co by kamenem dohodil. Necelé čtyři kilometry. Dvacetitisícové městečko je tak už léta v první linii terčem raket vystřelovaných z Pásma Gazy.

„To měl být nejspíš sloup elektrického osvětlení, tohle zase vodovodní potrubí. Izrael jim to kdysi dal, oni nám to takhle vrací zpátky. Jako rakety nacpané výbušninou,“ ukazuje Janiz na hromadu podomácky vyrobených raket.

Na dvoře místní policejní stanice je nemají kam dávat. Sderot je cílem ostřelování už 14 let, každý den na město dopadne nejméně pět šest raket. Letos ale podstatně víc, doposud přes šest stovek.

Poté, co zazní sirény, mají lidé patnáct sekund na to, aby se uchýlili do bezpečí. Jako úkryt slouží i autobusové zastávky. Tady ve Sderodu připomínají spíše kryty, stejně jako místní škola nebo společenské centrum.

Vlastní kryt má i většina zdejších domů. Patnáct vteřin, po které sem raketa z Gazy letí, opravdu není dlouhá doba.

„Spíme už s dětmi pořád v krytu. Mám strach, že uprostřed noci na nás něco padne. I tyhle děti už dobře vědí, co je to poplach,“ říká žena s kočárkem.

„Poprvé dopadla raketa kousek ode mě před šesti lety. Před týdnem spadla na naši zahradu. Byla jsem příliš daleko od krytu a viděla jsem, jak to vybuchlo. Psychicky jsem z toho na dně. Ráno jsem si vzala do kabelky místo telefonu ovladač na televizi,“ popisuje žena a ukazuje lékařské potvrzení, že se léčí s nervy, je na prášcích a má neustálý strach.

Při dotazu na současné příměří jen mávne rukou. „Žádnému příměří nevěříme. Je to jen otázka času, kdy to začne nanovo,“ tvrdí starší muž a dodává:

„Poslední měsíc už ani nechodím do krytu. Je to pořád dokola. Prostě jen čekáme, co bude za hodinu, zítra. Když porazíme Hamas, chopí se tam moci někdo jim podobný. Přijde tam zase někdo jiný. Evropa by si měla uvědomit, že to není jen útok na Izrael. Nebezpečí, kterému čelíme, budete brzy čelit i vy. A to vám nepřeju.“

Tomu, že se někdy podaří vyjednat trvalý mír, rozhodně nevěří.

Jaromír Marek, kap Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít