Hospic v Čerčanech si připomíná šest let svojí činnosti
Už šest let pomáhá Hospic v Čerčanech zvládat lidem těžké životní situace. Nemocným zajišťuje klidný odchod a velkou oporou jsou pak pracovníci celým rodinám. V čerčanském hospici je ale také mnohdy veselo. Kromě svého poslání se stal kulturním centrem a propojil tak svět uvnitř hospice s životem venku.
Pro pobavení pacientů tam totiž dělají řadu kulturních akcí, na které chodí také veřejnost. I když to zní trochu paradoxně, tak i sami pracovníci říkají „tady se neumírá, tady se žije až do posledního dechu.“
„Pečou se tu buchty dvakrát do týdne, protože je tady všichni milují a každý na ně čeká. Scházíme se, povídáme si, každý máme svůj osud, to by bylo skoro na napsání knihy. Komunikace je opravdu důležitá. Rozhodně se tady nenudíme, je to úžasný relax, člověk zapomene na svoje starosti.“
Už 6 let pomáhá Hospic v Čerčanech zvládat lidem těžké životní situace. Nemocným zajišťuje klidný odchod a velkou oporou jsou pak pracovníci celým rodinám, více zjišťovala redaktorka ČRo Věra Hájková
„Zpíváme Tomáše Kluse, trampské písničky, lidé s postelemi jsou venku, nabíjí nás to,“ řekla paní Tichá, která velmi ráda chodí do stacionáře, kde pacienti tráví volný čas.
Nadstandardní péče je možná díky obrovskému počtu zaměstnanců. V kontaktu je s nimi i psycholožka Jana Ambrožová. Často s nimi rozmlouvá třeba o tom, co je po smrti.
„V určitých případech je smrt téma filozofických úvah. V případě, že nestačím já jako psycholog, tak toto téma může pacient řešit s duchovním. Pokud má pacient poslední přání, jsme moc rádi a snažíme se je plnit. Někdo si přeje vidět řeku, někdo má chuť na malinovou zmrzlinu, takže pokud je to v našich silách, snažíme se jim vyjít vstříc,“ vysvětlila psycholožka Jana Ambrožová.
Zájem o pobyt v hospici stále roste. Mnohdy pacienti musí čekat v pořadníku. I tak je ale podle ředitele Jiřího Krejčího péče stále málo podporovaná státem a každý rok je nejistý.
„Daří se nám pokrýt naše náklady ze zdravotního pojištění pouze ve výši 45 procent, dalších 10 až 15 procent tvoří příjmy od pacientů a ostatní prostředky si musíme sehnat z nenárokových zdrojů,“ vysvětlil.
Za šest let doprovodili v 'Hospici dobrého pastýře' přes 1800 lidí. Rodiny pak často spolupracují s psychology a dávají zpětnou vazbu o tom, jak se s odchodem svých blízkých vyrovnali.
