V Polsku už téměř dva roky vládne strana Právo a spravedlnost (PiS). Politika Kaczyńského strany vzbuzuje odpor liberální opozice a mnohdy i znepokojení v Bruselu. Server iROZHLAS.cz mluvil se zástupcem konzervativní části rozštěpené polské mediální scény - šéfredaktorem týdeníku Do Rzeczy Pawłem Lisickým.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Praha 14:45 24. října 2017 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Rozhovor jsme rozdělili na dva tematické články. V první části, kterou právě čtete, mluví Paweł Lisicki o politické situaci v Polsku a hodnotí dva roky vlády Práva a spravedlnosti. Ve druhé, kterou najdete zde, odpovídá na otázky o situaci polských médií, jeho představě o věřejnoprávní televizi a rozhlasu a také popisuje, jak by měl vypadat konzervatismus 21. století.

O "dobré změně"

První rok tzv. „dobré změny“ jste loni v rozhovoru pro TV Republika hodnotil pozitivně. Pochválil jste program 500+ pro rodiny s dětmi i odsunutí Občanské platformy a Polské lidové strany od vlády. Jak hodnotíte druhý rok Práva a spravedlnosti u moci? Stalo se toho hodně.
Taková hodnocení jsou vždy složitá, ale pořád hodnotím to, co se děje v Polsku, pozitivně. Ekonomika roste, rozpočet je v dobré situaci, spustily se sociální programy. Pozitivně vnímám i v tomto roce zavedenou reformu školství. A také v politickém měřítku se vládě dařilo, myslím, že se jí povedlo hodně věcí, takže bych ho letos hodnotil podobně pozitivně jako loni.

Během těch dvou let mnoho věcí vzbudilo odpor části společnosti, silnou kritiku a kontroverze. Za všechno například kriminalizace potratů a černý protest, změny v médiích, ústavním soudu, zahraniční politice a z poslední doby také kauza Bělověžského pralesa nebo změn v soudnictví. Odsuzuje Polsko samo sebe k nekonečné válce světonázorů?
Všechny ty věci nejdou strčit do jednoho pytle, nejde spojovat ústavní soud, reformu soudnictví a Bělověžský prales. Zrovna u pralesa je těžké říct, nakolik je to ideologická věc. Argumenty ministra životního prostředí (který kácení v pralese obhajuje, pozn. red.) o ochraně stromů před lýkožroutem mi přijdou racionální.

Na druhé straně jsou ekologové, kteří tvrdí, že si prales poradí a že každý zásah je tam nepřirozený. Ale žijeme ve 21. století, kdy jsou zásahy člověka patrné všude, takže mě argumentace ministra Szyszka přesvědčila. Otázkou je, nakolik je to spor ideologický a nakolik racionální.

Bouřlivá noc v polském parlamentu. Konzervativci hlasovali, opozice a média zůstaly za dveřmi

Číst článek

Šlo mi spíš o obecný pohled ze zahraničí. Odtud se i podle výroků mnoha polských politiků zdá, že jde o politickou válku.
Žijeme v takové době, ve které politici používají velmi silný teatrální jazyk: válka, konflikt, smrtelný střet. Ale kdybychom dali tenhle jazyk stranou a podívali se, co se opravdu v Polsku stalo, zjistíme, že nikdo z předchozí vládní garnitury není ani ve vězení a není ani souzen. Nic takového se neděje. Politici všechnu svou činnost prezentují dramatickým způsobem a gesty. To v Polsku dělají vládní i opoziční politici. V lednu ti vládní mluvili o puči.

Ano, a v nedávné politické historii Polska to nebylo poprvé.
Druhá strana podle mě dělá to samé. Prezentuje Polsko jako stát na pokraji občanské války, státním převratu, diktatury, konci vlády práva. Ale když si odmyslíme tu velmi silnou rétoriku opozice, ukáže se, že to, co se děje v Polsku, je normální demokratický proces. Jenže jednoduchý problém toho, jak chránit velký les, v té rétorice najednou přerůstá ve střet dobra a zla.

Opozice prakticky není

V jakém stavu je podle vás vládní tábor Práva a spravedlnosti? Existuje přinejmenším konflikt mezi předsedou strany Jarosławem Kaczyńským a prezidentem Andrzejem Dudou. Média po prezidentských vetech reformy soudnictví psala o prasklinách. Vy jste psal o Dudovi jako o „novém a suverénním aktérovi“.
Myslím si, že ten konflikt slouží oběma stranám – PiS i prezidentovi. Paradoxně posiluje podporu pro obě strany. Část voličů PiS je vystrašená radikalismem nápadů vládní strany a najednou v prezidentovi našla svého reprezentanta. Zároveň ti, kteří se báli volit PiS kvůli radikalismu, už se nebojí, protože ví, že existuje pojistka v prezidentovi.

Po dvou letech je na politické scéně PiS a prezident, ale prakticky tu není opozice. Opozice si kvůli svému radikalismu sama zavřela dveře – nechce se bavit ani s prezidentem, ani s PiS.

Je ten konflikt mezi předsedou PiS a Dudou reálný, autentický?
Samozřejmě. Očekávám, že nakonec skončí kompromisem. Obě strany mohou ztratit příliš mnoho. To by musel prezident založit vlastní stranu, ale podle mě to nechce ani on, nemá se o koho opřít. Na tom napětí ale není nic divného, je při tak vysoké podpoře přirozené.

Mluví se třeba o nepříliš přátelském vztahu prezidenta a ministra obrany Antoniho Macierewicze nebo i o vlivu katolického kněze a mediálního magnáta Tadeusze Rydzyka…
Nevím, jestli otec Rydzyk v tom sporu hraje nějakou roli. Konflikt prezidenta s Macierewiczem pramení z nedokonalosti polské ústavy.

Ale kdybychom porovnali fungování polské administrace s americkou, myslím, že v té polské je mnohem méně střetů. (smích)

Filip Harzer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít