Rakovina prsu jí metastazovala do mozku. VZP teď odmítá proplatit léčbu, která by ženě prodloužila život
Štěpánka Pavlíčková je pětatřicátnice s nadhledem. Kdo ji nezná, nepoznal by, že se léčila s rakovinou prsu, která následně metastazovala do mozku. Má za sebou dvě operace, před nimiž jí lékaři řekli, že není jisté, že bude opět chodit a mluvit. Aby toho nebylo málo, nyní bojuje s pojišťovnou, aby jí zaplatila léčbu. Tu jí doporučil Masarykův onkologický ústav v Brně, aby žila co nejdéle. Vyléčit nemoc už nejde.
„Je to nejlepší možnost, aby se prodloužilo přežití a léčba měla co nejlepší efekt, což ukazuje i klinická studie,“ říká Radiožurnálu lékařka a uznávaná specialistka na nádory prsu Katarína Petráková z Masarykova onkologického ústavu, která se věnuje onkologii přes dvacet let.
Rakovina prsu jí metastazovala do mozku. VZP teď odmítá proplatit léčbu, která by ženě prodloužila život. Natáčeli Markéta Chaloupská a Jakub Troníček
Konkrétně doporučila léčbu Kadcylou na tři měsíce. Požádala o ni přes paragraf 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění.
Ten stanovuje, že pojišťovna musí výjimečně uhradit pacientovi mimořádnou léčbu, pokud se jedná o jedinou možnou cestu.
Jenže VZP usoudila, že v případě Pavlíčkové tomu tak není. „Nejedná se o jedinou možnou léčbu ani o výjimečnou situaci,“ píše se v odůvodnění, které pojišťovna pacientce poslala s tím, že navrhují jiný způsob léčby.
Jenže lékařka Petráková upozorňuje, že navrhovaná léčba není tak efektivní. „Vyjádření pojišťovny bylo, že pacientka nesplňuje indikační kritéria stanovená SÚKL. To neschválení chápu, ale léčba navrhovaná VZP není zcela adekvátní a dostatečná,“ vysvětluje.
Časné vstávání snižuje u žen riziko rakoviny prsu, zjistili vědci z Bristolu
Číst článek
Oficiálně pojišťovna odmítla odpovědět. Nejdříve mluvčí VZP Jana Sixtová Radiožurnálu napsala, že je nutné si o informace zažádat podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím. Po více než dvou týdnech pak právník pojišťovny napsal, že žádosti nelze vyhovět s ohledem na to, že jde o informace ze správního řízení.
Štěpánka Pavlíčková nad tím jen krčí rameny. Na to, aby si z vlastní kapsy zaplatila léčbu za desítky tisíc měsíčně, ona ani její rodina nemají.
„Jiné pojišťovny to hradí… Dvakrát jsem utekla hrobníkovi z lopaty a teď mi ještě hází klacky pod nohy pojišťovna,“ říká bezmocně. Ač má léčbu na dosah, musí čekat.
Odhalení po třech letech
„Teď budeme pokračovat v léčbě, kterou měla dosud. Pokud by zhoršila nemoc, budeme zkoušet další možnosti. Nemluvíme o vyléčení, ale o prodloužení přežití a lepším léčebném postupu,“ vysvětluje lékařka Petráková.
Štěpánce Pavlíčkové lékaři objevili rakovinu prsu v roce 2016. Podezření, že s jejím tělem není něco v pořádku, ale měla už na konci roku 2013. Byla hodně unavená, spala po příchodu z práce a začala bezdůvodně hubnout. Nahmatala si i bulku v prsu. Od té doby chodila na polikliniku v Třebíči.
Na vyšetření byla celkem pětkrát. Z toho jí čtyřikrát lékaři udělali ultrazvuk, jednou absolvovala vyšetření na mamografu. Pokaždé s výsledkem, že jde zřejmě o zbytnělou žlázu. Až poslední vyšetření ukázalo, že jde o něco mnohem závažnějšího.
„Já se na ně zlobím. Myslím si, že kdyby mi vzali krev nebo udělali biopsii, kdyby to udělali na začátku, mohlo by se to podchytit v menších rozměrech, nemuselo by to dojít do takové agresivity,“ je přesvědčena.
Reportéři Radiožurnálu nechali snímky posoudit nezávislé odborníky. Ani ti nádor neviděli. Zpětně tak už těžko někdo zjistí, zda šlo ze strany lékařů o ledabylost, nebo žena prostě měla smůlu, že nádor nebyl na snímcích dlouho vidět.
,Splněný sen.‘ Vývoj nové látky proti rakovině zabral Čechům roky, cesta k pacientům bude ještě dlouhá
Číst článek
„Na mamografu nebyly patrné známky malignity, žláza je velmi nepřehledná, bohatá, tak jak to u mladých žen bývá. Spíše to svědčilo pro hormonální změny,“ vysvětluje lékařka z třebíčské polikliniky Věra Oberreiterová, proč lékaři pacientce neudělali biopsii.
Rakovinu odhalil až ultrazvuk v roce 2016. Tehdy ale už měla ňadro úplně zdeformované. Štěpánce Pavlíčkové na poliklinice v Třebíči řekli, ať navštíví onkologii, že by mohlo jít o nádor. Žena si doteď pamatuje, jakou cítila bezmoc.
„Měla jsem strašný vztek. Když po mě mrskli ten papír, člověk je takový bezmocný, potřebuje si asi s někým promluvit. Tak mě napadlo zavolat kamarádovi, ten mně řekl, že mám být v klidu, že se to vyřeší. A když potřebuju uklidnit, tak mu zavolám, tak mě seřve, ať se hodím do pohody, že to zvládnu… musí to být dobrý,“ líčí.
Na onkologii v Brně se podezření potvrdilo. „Udělali komplet celé vyšetření a řekli mi, že nádor narostl do neměřitelných rozměrů. Odhadem 8 krát 6 centimetrů, ale že to asi bude větší. Pak mi řekli, že to metastazovalo do všech kostí,“ popisuje Štěpánka.
S léčbou začali lékaři okamžitě. Zvolili takzvanou biologickou léčbu, na kterou docházela každé tři týdny, a to až do začátku roku 2019.
Nádor na mozku
Tehdy ale přišla další rána. Když už se v lednu zdálo, že je z nejhoršího venku, udělalo se jí špatně. Bolela ji k tomu nesnesitelně hlava. A to tak, že si musela po několika dnech zavolat záchranku. V nemocnici si ji nechali tři dny a nasadili lék Tamiflu. Proč nemocnice neudělala třeba rentgen hlavy, zdůvodňují lékaři tak, že stav Pavlíčkové konzultovali s ošetřující onkoložkou a domluvili kontrolu.
Jako děti prodělali rakovinu, s potížemi se potýkají i v dospělosti. Lékaře ale hledají těžko
Číst článek
„U pacientky bylo chřipkové onemocnění vyloučeno a zaléčili jsme ji tak, aby došlo k úlevě od akutních obtíží. Stav jsme konzultovali s její ošetřující onkoložkou,“ říká náměstkyně pro lékařskou péči třebíčské nemocnice Edita Richterová.
Jenže důvod nevolnosti byl jiný. Nádor se rozšířil i do mozku, na což se přišlo na onkologii v Brně, kam se Štěpánka hned po propuštění vydala.
„Ukázalo se, že mám nádor v hlavě na dvou místech, ještě ten týden mě operovali. Nejdříve zadní část hlavy, to mi museli vyndat celou kost. Za pár týdnů pak přední část hlavy,“ popisuje Štěpánka. Prý ani neměla čas přemýšlet, jak moc je operace riziková. Na sál šla téměř okamžitě.
„Řekli mi, že nahoře je centrum řeči, že bych taky mohla přestat mluvit, že bych se taky musela učit celou abecedu od začátku, takže když jsem se probudila, začala jsem si hned zpívat, no a to jsem věděla, že je dobrý,“ směje se.
Teď jí nezbývá nic jiného než čekat. A vyjednávat s pojišťovnou, aby jí léčbu zaplatila. Její šance ale nejsou největší. Podle údajů, které Radiožurnál získal podle zákona o svobodném přístupu k informacím, o léčbu Kadcylou žádalo od roku 2017 celkem 25 lidí. Pojišťovna za tu dobu schválila jen jednu výjimku.
„Mám na dosah léčbu, která by mi pomohla, a já musím čekat. Teď chodím na injekce, pokračujeme v části té léčby, co jsem měla dosud, akorát mě monitorují, jestli to někde nezlobí,“ uzavírá.
