V Česku kvůli pandemii koronaviru přibývá úzkostných stavů. Uvádí to ministerstvo zdravotnictví a odvolává se na data z krizových linek nebo na údaje psychologů. Jenže zároveň museli psychologové a terapeuti své služby omezit, nebo i přerušit. Začali je proto nabízet online. „Náš obor prošel během týdne obrovskou technologickou revolucí,“ upozorňuje terapeut Pavel Pařízek.

Tento článek je více než rok starý.

Praha 6:51 16. dubna 2020 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Chodím na klasické sezení, ale tím, že situace je, jaká je, tak jsme se dohodli, že to pozměníme. Je to jiný. Člověk nevidí odezvu a není to úplně v bezpečném prostředí,“ popisuje Radiožurnálu svou první zkušenost s telefonickou terapií osmadvacetiletá Anna.

Hned dodává, že to určitě nápomocné je, i když se osobně nevidí. Terapeutce se může vypovídat ze současné situace, získá náhled od někoho zvenčí i rady, co dělat a jak se udržet v dobrém duševním rozpoložení. Pomáhají třeba meditace, dechové i fyzické cvičení nebo nebýt na sebe moc přísný.

Právě přes telefon nebo různé webové aplikace musí nyní terapeuti i psychologové nabízet své služby. Ty tak ze dne na den prošly zásadní změnou. „Jako psychoterapeuti se importujeme do virtuálního světa a zjišťujeme, jestli v téhle doméně máme místo. Jestli tu můžeme vůbec existovat. A teď v tom všichni trochu plaveme,“ říká terapeut Pavel Pařízek.

‚Soustředíme se na hlas‘

Jeho slova potvrzuje i Jan Bažant z Asociace klinických psychologů a vedoucí oddělení klinické psychologie v Pardubické nemocnici: postoj odborníků je zatím rozporuplný. Shodují se na tom, že služby mohou být dostupnější i pro lidi, kteří ve svém okolí terapeuty nemají.

Pod povrchem karantény: psychické problémy, násilí, sebevraždy. Co už teď prozrazují data?

Číst článek

Některým klientům – třeba těm s úzkostnými poruchami – také podle psycholožky Lucie Kučerové z Brna může taková forma vyhovovat. Upozorňuje ale i na negativa: „Psychologové se shodují na tom, že nevýhodou je omezení některých aspektů komunikace. Třeba to, že vidíme jen obličej. Někdy také nedostatek soukromí v prostředí, odkud klient volá.“

Nejistá byla v komunikaci i Anna. Popisuje, že měla tendenci do telefonu spěchat a vyřídit to rychle a efektivně. Je to ale podle ní jen otázkou času, než si na to ona i terapeutka zvyknou.

Dalším velkým rizikem je otázka technického zabezpečení. Běžně jsou takto choulostivé a důvěrné údaje přísně chráněny. „U nás v nemocnici o tom, že docházíte k psychologovi, ani ostatní lékaři nevědí. Je to utajené pracoviště, protože se předpokládá, že ty informace jsou vysoce zneužitelné,“ říká Jan Bažant.

Teď terapeuti i psychologové využívají hlavně nástroje, které jsou zadarmo a poskytují je nadnárodní technologičtí giganti jako je Facebook, Microsoft nebo Google. „Záruka, že by se měly používat pro tyto účely, není,“ poznamenává Bažant.

Problémů bude přibývat

Izolace od ostatních, finanční nejistota, strach z nákazy, uvěznění v nefunkčním vztahu. To jsou jen některé těžkosti, s kterými se nyní musí lidé vypořádat. Někteří to snáší lépe, psychologové se ale shodují, že duševní nepohody bude přibývat. To ostatně ukazují i data o psychických a sociálních dopadech epidemie SARS z roku 2002 (psali jsme ZDE).

Průzkum: téměř desetina Čechů přišla kvůli epidemii o zdroj obživy a úspory má jen na měsíc

Číst článek

Podle Martina Anderse, přednosty psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, ale zatím psychiatři neregistrují zvýšený zájem.

„Čekám mohutný nápor v okamžiku, kdy začne polevovat první fáze epidemie. Teď jsme ještě v šoku a většina klientů to zvládá, je takzvaně mobilizovaná,“ řekl serveru iROZHLAS.cz. Roli mohou hrát i současná opatření a omezení pohybu.

Nárůst ale zaznamenávají krizové linky. Třeba na anonymní linku první psychické pomoci – 116 123 – se oproti situací před nouzovým stavem nyní dovolá třikrát více lidí.

„Psychologické dopady současné situace už jsou, ale hlavně budou, velmi výrazné. Témata hovorů se posouvají směrem ke stále náročnějším, zvyšuje se napětí a intenzita emočních reakcí, roste úzkost. Čím déle to potrvá, tím bude takových lidí a situací přibývat,“ upozorňuje vedoucí linky Lucie Hermánková.

Terapie zdarma

To samé potvrzuje i ministerstvo zdravotnictví. Údaje o úzkostných stavech sice nejsou k dispozici, resort ale vychází podle své mluvčí Renaty Povolné z informací od psychologů, z linek důvěry nebo linky 155. A říká jasně, že úzkosti narůstá. Ministerstvo spustilo vlastní linku psychologické pomoci na čísle 1212 a předvolbě 5. Denně vyřizují mezi 30 a 40 hovory, které trvají asi 20 minut.

Zájem lidí o psychologickou podporu překvapil i terapeuta Pavla Pařízka. Tomu kvůli vládním opatřením proti šíření nemoci covid-19 odpadly asi dvě třetiny klientů. S kolegy proto rozjel projekt #delamcomuzu.

Na stránkách zprostředkovávají zdarma online konzultace. Do projektu se zapojilo přes 640 odborníků a někteří pomáhají i v cizích jazycích - angličtině i španělštině. Celkově poskytli přes 500 intervencí.

Útoky na nakažené? Je to strach z neznámého, který podněcují neetické výroky politiků, míní psycholog

Číst článek

Většina lidí, kteří službu vyhledávají, přitom nemá podle Pařízka žádnou předchozí zkušenost s terapií: „Mám dojem, že pro tento typ lidí je situace mnohem tíživější, protože z ničeho nic se u nich vyskytl psychický stav, který je těžký, oni s ním nemají zkušenosti a neví, kam se obrátit.“

Kromě projektu #delamcomuzu nabízí terapie zdarma i platforma Terap.io. V provozu je nově také psychoterapeutická linka Anténa (čísla i odkazy najdete na konci článku).

Situace těžce dopadá i na lidi s psychiatrickou diagnózou. Ti jsou totiž zvyklí na podpůrnou síť lidí i služeb okolo. Důležitý je taky řád, obdobně jako u lidí se závislostmi. Ta se ale najednou zpřetrhala a uvrhla je do chaosu.

Zpřetrhání vztahů

Pandemie koronaviru hluboce dopadá i na vztahy mezi nejbližšími. Hermánková zmiňuje dva reálné příklady.

„Dospělá dcera, která žije s rodiči. Doteď všechno fungovalo, rodiče jsou starší. Podlehli strachu natolik, že se rozhodli zabarikádovat se na tři měsíce doma. Chovají se vlastně zodpovědně. Jenže ta žena chodí do práce, je prodavačka, a tak jí oznámili, že se ze dne na den musí vystěhovat, protože ji tam nechtějí,“ popisuje.

Druhým je zase příběh otce, řidiče městské hromadné dopravy. Jeho žena se po těžkém porodu rozhodla, že nechce, aby vídal ji nebo dítě. Ze strachu z nákazy. On poté volal, zhroucený, na linku s tím, že měsíc neviděl nově narozené dítě.

Oslovení psychologové se shodují na dalším jevu. Karanténa a izolace zvýrazňují rozdíly mezi dvěma extrémy. Na jedné straně jsou ti, kteří jsou i doma velmi aktivní. Šijí roušky, míchají dezinfekce, snaží se pomáhat, tvrdě pracují. To ale může vést i k vyhoření.

Na druhé straně jsou lidé, kteří se propadají do letargie a depresivity. „Nedokázali si najít nějakou činnost, cíl a upadají do zpomalení a apatie. Jsou to ale velmi obecné póly vymezení psychiky,“ dodává Pařízek.

Podle Hermánkové je tato skupina lidí paranoidnější a spíná se jim obranný mechanismus hledání viníka: „Ať se to stalo, jak se to stalo, tím, že budeme hledat viníky, tak té situaci nepomůžeme. Pomůžeme tomu jedině tak, že si budeme pomáhat navzájem.“

Jaroslav Hroch Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít