Nevadí nám rozhodnutí ministra spravedlnosti, ale jeho argumenty, vysvětluje prezident Soudcovské unie
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek zatím nevyhověl návrhu jmenovat místopředsedou Krajského soudu v Brně Aleše Novotného. „Ministr spravedlnosti ze zákona nese odpovědnost za to, aby jmenoval člověka, o němž je přesvědčen, že tomu odpovídá. Ale předseda Krajského soudu v Brně není při vyjednávání bezmocný. Musí se domluvit,“ říká prezident Soudcovské unie Libor Vávra. Jednal ministr spravedlnosti v rámci svých pravomocí?
Vám jako Soudcovské unii vadí samotné rozhodnutí pana ministra Aleše Novotného nejmenovat, nebo to, jak ho pan ministr zdůvodnil?
To druhé. Naprosto respektujeme právo předsedy konkrétního soudu navrhnout svého místopředsedu a ministr má samozřejmě právo jmenovat nebo nejmenovat. A pokud nejmenuje, měl by to nějakým přiměřeným způsobem velmi stručně odůvodnit.
Předseda Krajského soudu má i právní možnosti, jak využít kvality jím navrženého kandidáta, aniž by ho ministr jmenoval – totiž že ho zatím pověří výkonem funkce, říká prezident Soudcovské unie Libor Vávra
To odůvodnění, které se vztahovalo navíc ještě ke dvěma nebo třem naprosto konkrétním kauzám, je velmi nešťastné, protože soudce v té věci rozhodnout musí. A rozhoduje podle zákona a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Navíc tady rozhodoval senát, to znamená tři lidé – to hlasování také mohlo být 2:1. A argumenovat tím, že soudce nějak rozhodl, a proto nemůže být soudním funkcionářem – pokud to není již v kárném řízení označeno za nezákonné rozhodnutí – podle našeho názoru nebylo od pana ministra šťastné.
Vy jste v prohlášení Soudcovské unie mimo jiné napsali, že ministr není oprávněn a není ani odborně způsobilý hodnotit rozhodování konkrétního soudce. Na druhé straně – pokud ministr rozhoduje, jestli ten konkrétní soudce má být soudním funkcionářem, je to možné bez toho, že by ho hodnotil?
Není to možné. Proto si také v rámci jmenovacího procesu opatřuje podklady. Například hodnocení odvolacích soudů, případně soudcovské rady soudu, kde soudce doposud působí, což jsou většinou informace, které obsáhnou několik let fungování daného člověka.
Šéf Soudcovské unie po schůzce s Blažkem: Justici čeká vnitřní audit. Chceme vědět, kolik lidí je potřeba
Číst článek
A s těmi také může ministr nesouhlasit nebo polemizovat, ale on vytáhl nějaké tři kauzy, které nebyly předmětem hodnocení, čili to bylo ryze subjektivní a z našeho pohledu to vytváří úplně zbytečný politický tlak na případná konkrétní rozhodnutí. Přišlo mi to nešťastné a zbytečné.
Ministr spravedlnosti navíc s návrhem na jmenování Aleše Novotného místopředsedou Krajského soudu dostal zároveň posudek odvolacího soudu, tzn. Vrchního soudu v Olomouci, který hodnotil řadu let zpátky jeho rozhodování, a označil ho za nadprůměrného soudce.
Kdo jiný než ti, kteří dostávají celé roky rozhodnutí konkrétního předsedy senátu, by měli hodnocení dělat?
Neštastná formulace
Čtvrtý bod vašeho prohlášení obsahuje tvrzení, že „předsedy a místopředsedy soudu jmenuje moc výkonná – prezident či ministr spravedlnosti. Pokud připustíme, že při rozhodování o tom, kdo se stane soudním funkcionářem, se může hodnotit konkrétní rozhodnutí soudce, jde o přímý a nepřípustný zásah moci výkonné do rozhodovací činnosti soudců.“ Máte pocit, že pan ministr v tomhle konkrétním případu překročil své pravomoci?
Vůbec ne, myslím si, že to spíš jen nešťastně formuloval. Vlastě mě to až překvapilo.
Protože není až tak neobvyklé – dokumentoval jsem to na příkladu prezidenta Zemana – že dojde k tomu, že moc výkonná neakceptuje návrh na jmenování soudního funkcionáře. Ale spojit to s konkrétními kauzami bylo právě to, o čem píšeme.
Psali jsme o tom ale jako o potencionální záležitosti. Pořád v Česku žijeme ve velmi pohodové situaci, kdy nejsme ve střetu mezi politickými mocemi a justicí.
České soudy trápí nedostatek přísedících. Bez laiků nemůžou pracovat a musí protahovat některá řízení
Číst článek
V podstatě musím říct, že je to velmi klidná situace oproti třeba Polsku nebo Maďarsku. A o to víc musíme hlídat, aby se to nerozeběhlo nějakým špatným směrem.
Podle mě to prostě byla nešťastná formulace pracovníků ministerstva, my jsme se ozvali, a věřím, že v pondělí se s ministrem shodneme na tom, že to do budoucna může fungovat trochu jinak, aniž bychom mu tím brali právo rozhodovat tak, jak on může a smí.
Co se teď může dít? Je to patová situace, kdy se bude čekat, kdo uhne?
Já bych to vůbec nebral jako souboj. Jsem přesvědčen o tom, že ministr i předseda Krajského soudu v Brně mají stejný zájem, tzn. aby fungoval Krajský soud v Brně a aby fungoval s co nejlepším vedením. Musí se spolu domluvit na způsobu řešení.
Předseda Krajského soudu má i právní možnosti, jak využít kvality jím navrženého kandidáta, aniž by ho ministr jmenoval – totiž že ho zatím pověří výkonem funkce.
On se třeba osvědčí a vznikne silnější argumentace pro to, aby ho pan ministr zpětně jmenoval, nebo se spolu třeba domluví na nějakém jiném kandidátovi.
Proti těmto vyjednáváním vůbec nic nemám, vždycky je to o konkrétních lidech. A koneckonců ministr spravedlnosti ze zákona nese odpovědnost za to, aby jmenoval člověka, o němž je přesvědčen, že tomu odpovídá.
Ale předseda Krajského soudu v Brně není při vyjednávání bezmocný. Musí se domluvit. A myslím si, že pro společnost je to nejcivilizovanější řešení. Ne se soudit, ale domluvit.
Neozvala se v tomto případě Soudcovská unie moc razantně? A jak Vávra chápe výroky ministra spravedlnosti o soudcích, kteří podléhají médiím? Poslechněte si celý rozhovor.
