Nejlepší freediveři na světě jsou z Česka. Že nemáme moře, může být výhoda, míní jejich trenér

Ti šťastnější z nás se za deset minut dostanou do práce. Další zvládnou za stejnou dobu třeba rychlý oběd. Jsou mezi námi ale i ti, kteří dokážou podobný čas strávit na jeden nádech pod vodou. Jsou to freediveři a Češi mezi nimi patří k světové elitě, což potvrdili i na nedávném světovém šampionátu v Turecku, odkud si odvezli hned čtyři medaile a znovu tak ukázali, že potápět se dá i bez moře.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Alena Konečná a Michal Rišian (druhý zprava) se potopili do hloubky 60, respektive 78 metrů | Foto: Facebook Diveye

Češi na uplynulém mistrovství světa byli hned dvakrát nejlepší. Michal Rišian a Alena Konečná se v disciplíně konstantní váha bez ploutví potopili do 78, respektive 60 metrů a brali nejen zlato, ale pokořili i světové rekordy.

Což je paradox, když Česko nemá moře. Může to být ovšem výhodou, zmiňuje Martin Zajac, trenér české reprezentace.

Přehrát

00:00 / 00:00

Hluboké ponory a hloubka sto až sto padesát metrů se dají nasimulovat i v malém pěti až desetimetrovém bazénu, míní Martin Zajac, trenér českých freediverů

„Možná právě proto, že moře nemáme, víc nás to přitahuje a láká. Máme kvalitní trenéry, ale je to hodně o závodnících – jaké mají podmínky a motivaci. Určitě můžeme dosáhnout a i v budoucnosti dosahovat na nejvyšší mety,“ domnívá se Zajac.

V potápění na nádech se závodí jak v moři, tak i v bazénu. Na otevřené vodě se freediveři snaží dostat co nejhlouběji, v umělých nádržích se pak nejčastěji splývá na hladině obličejem otočeným ke dnu, nebo se závodníci pokoušejí uplavat co nejdelší vzdálenost.

U obojího je třeba suchá příprava, další věc, kterou zvládnete i u nás ve vnitrozemí. „Jsou cvičení, která děláme na suchu. Pokud člověk nezvládne vyrovnávání tlaku a veškeré techniky na suchu, nemá cenu chodit do vody,“ říká Zajac.

Trénink závodníkům usnadňuje také technika. I v bazénu, který má třeba jen pět až deset metrů, se dají trénovat hluboké ponory a nasimulovat hloubka sto až sto padesát metrů. Také proto Češi patří ve volném potápění k velmocem.

Freediving ale strádá na prezentaci, která je podle Zajace nedostačující. Mohlo by prý ale pomoct, že se závodníci nebudou do temných hlubin vydávat tak zcela sami. „Teď poprvé byl na mistrovství světa použit podvodní dron, který umožnil sledovat celý průběh ponoru. Odborníci to mohli komentovat, byly vidět hloubka i čas ponoru,“ podotýká Zajac.

Marek Augustin, Radek Šamša Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme