Přesná muška a šikovné ruce. Cílem Kanjamu však není jen trefa do koše, ale také zábava
Aktivní sport nemusí být jen pot, dřina a tvrdý boj o vítězství. Kanjam je hra s létajícím talířem, která má počátky v 80. letech 20. století ve Spojených státech amerických a jejím hlavním cílem je zábava. Kdo by ale přeci jen chtěl porovnávat své dovednosti s nejlepšími, může se dostat i na mistrovství světa v tomto netradičním sportu.
„Kanjam je taková párty hra s lítajícím talířem a dvěma plastovými koši. Dohromady hrají čtyři hráči, dva dvoučlenné týmy proti sobě. Vzdálenost mezi koši by měla být patnáct metrů,“ povídá v nafukovací hale v pražské Hostivaři Jan Schwarzer, vysokoškolský učitel a také člověk, který před šesti lety Kanjam ze Spojených států amerických přivezl.
„Princi hry je, že jeden hráč stojí za košem a hází frisbee na druhý koš, kde stojí jeho spoluhráč a může talíř tečovat dovnitř.“ Pak si oba role vymění a původně tečující hráč hází létající talíř zpět směrem na půl metru vysoký koš stojící na zemi.
Začátečníci mohou ale zvolit kratší vzdálenost, jak to udělal třeba reportér Radiožurnálu Jakub Marek. Vzdálenost si nastavil na osm metrů, což je zhruba polovina oficiální délky.
„Spoluhráči si sečtou body a pustí do hry další dva hráče, kteří hrají stejným způsobem, a která dvojice získá první dvacet jedna bodů, tak vyhrává,“ vysvětluje Schwarzer.
A jaké je bodování?
Letící frisbee, kterého se dotkne spoluhráč tak, že ho tečuje do koše, znamená zisk tří bodů.
Druhá možnost je, že frisbee letí a po teči spoluhráče se dotkne koše, ale nespadne dovnitř. To znamená zisk dvou bodů.
Další varianta je pouze za jeden bod, a to tehdy, kdy se frisbee dotkne plastového koše bez teče spoluhráče.
Existuje ale i jedna možnost, kdy tým nemusí naházet jednadvacet bodů, a to v případě pokud se někdo trefí přímo do koše, bez teče spoluhráče. To je takzvaný instant win neboli okamžitá výhra.
„Je to prostě zabijácký hod, takže i kdyby ta dvojice prohrávala v průběhu hry a povedlo se jí to, tak zvítězí,“ doplňuje Schwarzer.
