Sedm pokusů, sedm pádů. Už jsem o sobě pochyboval, přiznává Adam Ondra. Dawn Wall oslavil pizzou a pivem

Čím byl výš, tím si byl jistější. Lezec Adam Ondra překonal i nejnáročnější pasáže cesty Dawn Wall na yosemitské stěně El Capitan. Zdolání téměř kilometr vysoké cesty je pro něj podobný úspěch jako titul mistra světa či vylezení nejtěžších krátkých cest světa. Po osmi dnech se pak mohl projít po pevné zemi a poskytnout rozhovor Zpravodajskému webu Českého rozhlasu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Adam Ondra

Adam Ondra | Foto: Pavel Blažek

Adame, blahopřejeme. Jaká byla první noc na pevné zemi po osmi dnech?

Co se týče spánku, tak je to ve stěně vyloženě pohodlné. Závěsná postel je možná pohodlnější než karimatka ve stanu. Ale rozhodně je velmi příjemné sundat si lezecký sedák, protože na stěně musíte být pořád jištěný. A projít se po pevné zemi bylo taky velmi příjemné.

OBRAZEM: Cesta Dawn Wall pokořena. Podívejte se na rekordní výstup Adama Ondry

Číst článek

Chystáte oslavy? Nebo už probíhají?

Včera jsme naštěstí přišli ještě relativně brzo, takže jsme stihli dát si pizzu a několik piv. Větší oslava proběhne, až se vrátím domů.

Kam Dawn Wall řadíte v seznamu svých úspěchů? Dá se to vůbec porovnávat třeba s mistrovstvím světa?

Těžko se to srovnává, ale je to minimálně stejně hodnotné jako titul mistra světa nebo vylezení mých nejtěžších sportovních cest obtížnosti 9b+ (klasifikace náročnosti lezeckých cest. 9b+ je zatím nejtěžší, pozn. red.)

Ty jednotlivé délky třeba nejsou až tak extrémně obtížné, v porovnání s tím, co jsem schopen vylézt v jednodélkovém lezení. Ale tím, že jich je tolik – 32, tak se nastřádává únava. A je to styl lezení, který v Evropě nebyl obvyklý. První týdny v Yosemitech jsem s tím hodně bojoval a musel jsem si zvykat na tuhle specifickou žulu, která má hodně špatné tření. Leze se hodně ve spárách či zdánlivě hladkých plotnách, kde je třeba hledat chyty skoro mikroskopem.

Na cestu Dawn Wall jste se dlouho připravoval, ale přesto, překvapilo vás něco při ostrém pokusu?

Nepříjemně mě překvapilo dost teplé počasí v prvních dvou dnech, přesto se nakonec podařilo vylézt prvních 13 délek.

A pak 14. délka, která je nejtěžší z celé cesty. Čtvrtý den se mi nepodařila vůbec přelézt. Byl to i psychologicky nejtěžší moment, pochyboval jsem i nad sebou. Jestli vlastně mám na to to vylézt.

Naštěstí se mi pátý den povedla hned na první pokus a od té doby čím jsem byl výš, tím jsem si byl psychicky jistější. Tušil jsem, že by to mohlo vyjít, to mi hodně pomohlo.

Ve čtrnácté délce to bylo 7 pokusů a nic? To muselo být hrozně demotivující.

Nejhorší bylo, že v průběhu těch sedmi pokusů jsem padal v prvním těžkém místě, o kterém jsem vůbec nečekal, že by mi mohlo dělat problémy. Nemohl jsem se zkoncentrovat. Je tam sekvence s hodně špatnými stupy, které se mi pořád smekaly. Podařilo se to až na sedmý pokus a v tom jsem spadl v posledním kroku. To bylo hodně psychicky bolestivé.

A zrovna tyhle dvě délky, čtrnáctá a patnáctá, mají hodně ostré chyty.

Asi nejostřejší. I to je velký psychický problém. I v patnácté délce jsem spadl v posledním kroku a přemýšlel jsem, jestli to nechat na další den, nebo to zkusit ještě jednou. Kdyby se mi to nepovedlo a někde zabral víc, mohl jsem si udělat díru do bříšek prstů. Pak člověk může lézt s tejpovací páskou, nebo si dát dva tři dny odpočinku.

15. délka. Nejtěžší pasáž celé cesty. Ruce Adama Ondry dostávají pořádně zabrat | Foto: Pavel Blažek

Měl jsem štěstí, další pokus jsem dal a pár dní si neudělal díru do prstu, ale to byl spíš zázrak. O několik délek výš už jsem si ji udělal, ale v těch délkách už šlo lézt s tejpovací páskou, protože chyty nebyly tak malé. V těch nejtěžších délkách jsou tak malé, že je potřebuju cítit.

Zdolání Dawn Wallu Vám trvalo 8 dní, to není ani polovina času, kterou při prvovýstupu potřebovali Američané Tommy Caldwell a Kevin Jorgeson. Už vám blahopřáli, že?

Nevím, jestli jsou momentálně v údolí, ale blahopřáli mi telefonicky a třeba se potkáme i osobně.

Unavený, ale šťastný. Adam Ondra po osmi dnech zdolal Dawn Wall, nejtěžší cestu stěny El Capitan

Číst článek

Vy jste před výstupem snil o ještě rychlejším čase. Jednou od vás dokonce padla hodnota 24 hodin. Je to vůbec možné?

Určitě je to možné, ale já ani nepředpokládal, že bych to v tomhle výjezdu do Yosemit za 24 hodin zvládl. To byl spíš životní sen. Je to možné, ale nemyslím, že bych na to momentálně měl výkonnost. Jestli na to někdy výkonnost bude, bude to vyžadovat mnohem delší přípravu. Ale je to něco, co by mě v budoucnu motivovalo. Vrátím se sem, ale nejen kvůli Dawn Wallu.

Už jsme o tom mluvili, 8 dní života ve stěně, to asi není úplně pohodlné. Navíc vy jste zkušenější na kratších cestách.

Pohoda to není. V noci je zima, ráno je zima. Najednou začne svítit sluníčko a je zase horko. Člověk se nemůže projít, je přikovaný na závěsné posteli a musí nějak regenerovat. Snaží se protahovat, cvičit „jógu“… Ale na druhou stranu při odpočinkových dnech musí jen ležet, ležet a ležet. To může být docela příjemné. Nejsou tam žádné povinnosti. Může to být nuda, ale vlastně pohoda.

Teď se vracíte z Yosemit? Kam míříte dál?

Každý rok si dávám několik týdnů pauzu od lezení a pak se chystám do Španělska za extrémními sportovními cestami. Je tam několik cest k zopakování obtížnosti 9b nebo projekty, které ještě nejsou vylezené v obtížnosti 9b+.

Další projekt je v Norsku. Ten je hotový, ale není vylezený. Několik týdnů v létě jsem na něj pracoval a myslím, že by to mohlo být i 9c. To by byla vůbec první cesta dané klasifikace. Na to se chystám někdy na jaře. Třeba od dubna tam jsou většinou relativně dobré podmínky.

Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme