Četník nachodil za obchůzku třeba i 20 kilometrů, říká nadšenec mapující historii sboru

Soukromí četníků, jejich obchůzky, zapojení četníků do odboje i jejich odchod z bezpečnostních složek po komunistickém převratu v roce 1948, tím vším se zabývá Jiří Vaněček. Ten jako nadšený amatér mapuje osudy olomouckých strážníků. A chystá o nich také knížku.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Četníci na Olomoucku, archivní snímek zobrazený na displeji tabletu

Četníci na Olomoucku, archivní snímek zobrazený na displeji tabletu | Foto: Blanka Mazalová | Zdroj: Český rozhlas

„Olomouc byla po Brnu vlastně největší četnická štace. Pod ní spadala poměrně velká část Moravy,“ ukazuje Jiří Vaněček na mapce na svém tabletu hranice olomouckého četnického obvodu.

„Během války se tady hodně četníků zapojilo do odboje a hodně to odneslo životem,“ pokračuje, když prochází dobovými snímky policistů.

Přehrát

00:00 / 00:00

O historii četnictva na Olomoucku mluvila s Jiřím Vaněčkem redaktorka ČRo Blanka Mazalová

Čím víc se kvůli historii četníků nořil do archivů, tím víc ho zajímali. I na první pohled úplně obyčejné věci.

„Jendou jsem to spočítal v rámci jedné obchůzky. Jeden četník z Velkého Týnce ušel až dvacet kilometrů. A takhle to vlastně bylo i u ostatních stanic. A teď si ještě vemte, že k tomu musel nést pušku s bodákem, služební šavli, brašnu a že měli poměrně nepohodlné uniformy,“ líčí amatérský historik.

Četníci také neměli moc soukromí, žili na stanicích, a když se chtěli ženit, i manželku jim musel schválit nadřízený.

„I na ty manželky byly kladeny poměrně vysoké nároky. Taková manželka četníka třeba nesměla vést hostinskou živnost, to se prostě neslučovalo s četnickým postavením. Takže pokud tedy měli četníci rodiny, tak mohli bydlet někde mimo četnickou stanici, ale museli být dostupní v podstatě 24 hodin. Byla to náročná služba, a i z toho důvodu mě mrzí, jak se k nim republika potom v těch 50. letech zachovala,“ říká Vaněček.

Jiří Vaněček mapuje historii četníků na Olomoucku | Foto: Blanka Mazalová

Rok 1948 byla smutná tečka nejen za olomouckými četníky. Už od roku 1945 začal podle Vaněčka Sbor národní bezpečnosti nabírat nové, mladé adepty bezpečnostní služby, a už tehdy v tom prý hrála roli politika, kdy noví příslušníci měli být ti „správně smýšlející“.

„Do roku 1948, 1949 se takhle podařilo doplnit ty stavy tak, že se vlastně po převratu v únoru 1948 mohli komunisté začít zbavovat těch starých četníků. Takže celý ten sbor řekněme do těch 50. let prošel obrovskou obměnou, kde se nehledělo na nějaké odborné znalosti, ale na správné stranické smýšlení,“ dodává.

I tuhle křivdu si v sobě nesou potomci olomouckých četníků, a tak je těžké získat materiály. Přesto se kromě dlouhých hodin v archivu i od lidí občas dozví Jiří Vaněček další informace. Vděčný je za každý odkaz, fotografii nebo i finanční příspěvek pro jeho webový projekt.

Dosavadní informace však chce zúročit i v knize. Ta už je nachystaná k editaci, vyjít by měla v srpnu.

Blanka Mazalová, ČRo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme