Čtvrtina středních Čech dostává vodu z Mělnicka. Kvalita se hlídá i s pomocí pstruhů
Velká část Středočeského kraje dostává vodu z vodních vrtů na Mělnicku. Vodu odtud pijí statisíce Středočechů. Jak vlastně takový vrt vypadá, zjišťovala redaktorka Alena Rokosová.
Kvalita vody z vrtů se hlídá například s pomocí pstruhů.
„Kontrolují kvalitu té vody. Kdyby došlo k nějakému znečištění, třeba nějakými ropnými látkami, tak oni jsou první, kteří zareagují. Veškerý přenos je na centrální dispečink na Kladně přes kamery. Ty mají za úkol hlídat, jestli se ti pstruzi hýbou,“ říká vedoucí střediska Voda Mělnická Vrutice Václav Jásek.
Kamera prý pozná, když ve vodě není pohyb. Pak spustí alarm. I proto nesmí být pstruzi příliš krmení, protože když jsou přejedení, nehýbou se.
„Tohle to hlídá to prameniště Mělnická Vrutice a támhle ta druhá nádrž, to je prameniště Řepín,“ ukazuje Jásek.
Že by pstruzi někdy plavali břichem nahoru, se podle něj zatím nestalo. „Maximálně stářím,“ dodává.
V jímacím území Mělnická Vrtutice je na sto hektarech 37 vrtů. „Do roku asi 1960 se tady klasicky hospodařilo, tady byla vlastně pole. Pak Středočeský kraj začal skupovat pozemky, aby mohli budovat to jímací území. A tím pádem vlastně skončila veškerá zemědělská činnost tady, z důvodů toho se to muselo zalesnit,“ konstatuje Jásek.
Z vrtu berou vodu Středočeské vodárny. Ty ji dodávají zhruba čtvrtině kraje, konkrétně 280 tisícům jeho obyvatel. Hlavně na Kladensko, Mělnicko, do okolí Prahy a částečně i na Rakovnicko nebo Mladoboleslavsko.
Z osmdesáti procent jde o vodu z podzemních zdrojů v oblasti Liběchova, odkud putuje například do Mělníka, a právě z Mělnické Vrutice, odkud se vodou zásobuje hlavně Kladensko a Slánsko.
Vodárny mají ještě jedno jímací území, takzvaný Stříbrník, odkud se zásobuje Mšeno a okolí. Vodárna se nachází v Kokořínském dole u Vojtěchova, tedy skoro na hranici se Sudety, jak upozorňuje mluvčí Středočeských vodáren Lenka Kozlová.
„Jelikož tohle byla zemědělská oblast, velmi bohaté bylo Mšensko i ostatní obce, tak se domluvili, že by bylo nejoptimálnější vybudovat vodovod. Tady je celkem pět studní a dva vrty,“ říká Kozlová
Zářezy, kde se drží voda, budovali italští zajatci po první světové válce. Tři podzemní chodby nemají na výšku snad ani 150 cm. Pokud jimi chce návštěvník projít, musí jít v předklonu a navíc rozkročmo, protože uprostřed cest teče kanálem voda.
Voda z podzemních zdrojů je tvrdá, to znamená, že obsahuje vápník a hořčík. Oproti povrchové měkké vodě je tedy kvalitnější, ale tvoří se z ní vodní kámen.
A jedna zajímavost na závěr: Současná spotřeba vody jednoho člověka je 250 litrů za den, před rokem 1989 to bylo 93 litrů.
