Dostavbu dálnice D3 ohrožuje spor o lávku pro pěší a cyklisty
Na cestě k dokončení dálnice D3 u Tábora se objevila další překážka, zatím neexistující lávka pro pěší a cyklisty. Její vybudování požaduje město Tábor, aby lidé mohli bezpečně projít mezi dvěma částmi města odříznutými dálnicí. Ředitelství silnic a dálnic ji ale považuje za nadbytečnou a postavit ji nechce. Kvůli sporu tak hrozí další zpoždění.
Vše se točí kolem místa, kde dnes končí čtyřproudý obchvat Tábora a po kterém se smí jezdit devadesátkou. Protože jde jen o silnici první třídy, zprovozněnou v roce 1991, která nemá parametry dálnice, tak se obchvat musí přestavět. Na to je potřeba stavební povolení. To už sice ministerstvo dopravy vydalo, proti němu ale právě kvůli chybějící lávce pro pěší podalo rozklad město Tábor.
„Cílem toho rozkladu je vyložit na stůl všechny argumenty, zda to řešení, které ŘSD nabízí je plnohodnotné, zda je skutečně bezpečné. My se domníváme, že ne a zejména vycházíme z podnětů občanů,“ popisuje vedoucí odboru územního rozvoje Vlastimil Křemen.
Pokud se vše nepodaří včas vyřešit, v červnu 2013 bude sice otevřena nová část dálnice z Tábora do Veselí nad Lužnicí, ale při cestě do Prahy zase bude nutné zpomalit na devadesátku na čtyřproudém obchvatu Tábora a o nějaké tři kilometry dál zase zrychlit na sto třicet.
„Takovéto problémy nám stavbu prodlužují a můžou ji samozřejmě prodražit, teoreticky by se tam mohlo jezdit, ale jezdilo by se vlastně po tom špatném stavu, který tam je,“ řekl ředitel českobudějovické správy Ředitelství silnic a dálnic Jiří Pešl.
Město chce, aby spornou lávku postavil stát a Tábor by k ní pak dostavil chodník s cyklostezkou. Hrubým odhadem by přemostění přišlo na patnáct milionů korun. Podle ŘSD ale stačí, aby lidé chodili o sto metrů dál po chodníku na kraji mostu, který bude součástí mimoúrovňové křižovatky.
Problém je ale v tom, že už dnes tam musí na jedné straně překonat kruhový objezd a na druhé zase chodník končí v lese. O tom, že lávka je v tomto místě nutná, svědčí podle Vlastimila Křemena i vyšlapané zkratky po blízkém železničním mostě.
„Tady si můžete všimnout, že skutečně lidi tam chodí a že musí i nebezpečně přebíhat buď těleso dálnice nebo chodí přes železniční most.“ Ředitelství silnic a dálnic ale namítá, že město si s požadavkem vzpomnělo pozdě.
„Město požadovalo vybudování lávky ve chvíli, kdy už vlastně proběhly veškeré procesy před stavebním povolením. To znamená, že lávka není ani v územním plánu, není vyprojektována,“ tvrdí Jiří Pešl.
Spor o lávku trvá několik let. Táborským prý ale nejde o zdržení stavby. Svou vstřícnost k novostavbě dálnice od Tábora do Veselí dokládá vedení města i přímo v dokumentu, kterým napadá stavební povolení. Připomíná, že když stát řešil o pár metrů dál problém se soukromníkem, který nechtěl prodat své pozemky, samo nabídlo své parcely v sousedství a dálnice se tak staví na nich.
