Dostaveníčko na Labi si dali otužilci z celé republiky, nejstaršímu bylo 77 let
Labe v Pardubicích bylo včera plné otužilců. Někteří si libovali, jak je krásně teplo, jiní byli smutní, protože dávají přednost opravdu ledové vodě a mrazivému počasí. To první letošní zimní plavání si užili mladí i ti zkušenější.
„K otužilectví jsem se dostal v době, kdy jsem dělal horolezectví, jezdil jsem do Vysokých Tater a vždycky po túře jsem se koupal v tamních plesech, kde měla voda kolem pěti šesti stupňů. Později jsem horolezectví nechal, ale seznámil jsem se s několika otužilci a přidal jsem se k nim do organizace. Od roku 1980 dělám otužilectví až do dnešní doby,“ vypráví sedmasedmdesátiletý pan Josef.
Pochází z Chrudimi, ale celý život byl zaměstnaný v Pardubicích v projekčním ústavu, takže využíval možnosti, že měl k tréninku v Labi blízko.
„V Chrudimi chodím do Chrudimky, mezi Chrudimí a Slatiňany mám takové místo, kde můžu prakticky trénovat den co den. Je tam dostatečné množství vody na to, aby se tam dalo kus zaplavat,“ říká pan Josef.
Při tréninku se prý nesnaží překonat nějak velkou vzdálenost, stačí mu, když se po stometrové trati několikrát otočí, a počítá spíš minuty. Když trénuje sám, stráví ve vodě zhruba pět minut. Otužilectví na něj prý má pozitivní zdravotní účinky.
„Když jsem začal se zimním plaváním, přestal jsem okamžitě na radu našich oddílových lékařů s kouřením, do té doby jsem byl opravdu silný kuřák. Od roku 1980 jsem si nezapálil jedinou cigaretu, protože nikotin stahuje cévy, a já naopak potřebuju, aby se mi cévy ve studené vodě roztahovaly.“
Pan Josef není ve své rodině jediný, koho otužilectví zlákalo, stejnou kratochvíli totiž provozoval i jeho o osmnáct let mladší bratr.
„Pak dal ale přednost atletice, dnes je z něj kvalitní běžec,“ usmívá se pan Josef.
