Folk a country festival Porta prý už neodmyslitelně patří k řevnickému lesnímu divadlu
V Lesním divadle Řevnice se o víkendu konal 47. ročník folk a country festivalu Porta. Nejstarší tuzemský festival našel na břehu Berounky zázemí před šesti lety. První ročník se uskutečnil v roce 1967 v Ústí nad Labem, později se soutěž přesouvala na různá místa České republiky.
Notoricky známé písničky si zpívalo téměř celé hlediště. Porta je vyhlášená svou atmosférou a v posledních letech tomu napomáhá i jedinečný prostor řevnického lesního divadla.
„Přímo to evokuje Portu, souznění s prostředím,“ říká jedna z organizátorek festivalu Anna Roytová. A za pravdu jí dává i další z organizátorů, hudebník a skladatel Jiří Vondráček.
„Porta se zbavila nánosu megalofestivalu a našla prostředí, které přináší kamarádství, které je uhnízděno uvnitř srdcí. To je takové manželství, které nebylo uzavřené, ale funguje,“ myslí si.
V Řevnicích jsou podle něj spokojení nejen diváci, ale i vystupující. „Muzikantům se strašně líbí nálada, atmosféra, že vlastně jsou na festivalu, ale přitom zpívají zblízka k lidem,“ dodává Vondráček.
Folkaři to teď podle něj mají možná o něco jednodušší než hudebníci středního proudu, stále jim totiž stačí jen vzít do ruky kytaru.
Na hlavní scéně se letos vystřídaly zavedené skupiny i ty, které se probojovaly do národního finále. Do poroty pak opět usedl zakladatel a kapelník skupiny Spirituál kvintet Jiří Tichota. Hodnotitelem býval pravidelně od 70. let až do listopadu 1989.
„Vždycky mě to velmi těšilo, protože musím říct, že Porta, kterou jsem poznal úplně na začátku, byla především pouze trempská. A za druhé to byla záležitost na první poslech velmi amatérská. Ale úroveň opravdu velmi rychle rostla,“ vysvětluje.
Úroveň šla prý nahoru
Mile ho překvapilo, kam se hudební festival za poslední roky posunul. Letos ale Jiří Tichota nepřijel jen jako porotce, Spirituál kvintet uzavřel sobotní program.
„První sezóny jsme vůbec neměli komu hrát v tom smyslu, že žádné folkové publikum ani folkové scény neexistovaly. Nás přiradili k jazzu a hráli jsme na jazzových festivalech a teprve průběhem 60. let a začátkem 70. let se začala vyhraňovat také posluchačská sféra,“ vzpomíná.
Na prvním ročníku Porty v roce 1967 ještě Spirituál kvintet nehrál, na tom druhém už ale skupina vystoupila. Dopadlo to prý katastrofálně.
„My jsme tam přišli zpívat spirituály, ale to byla čistě trempská záležitost, oni tam seděli v kloboucích s ohony. A samozřejmě jsme nezpívali hudbu jejich srdce, oni chtěli slyšet staré trempské písničky,“ dodává Tichota.
Nejhezčí Porty prý zažíval v 80. letech, kdy se na nich scházely tisíce lidí. „Boom, který má folk za sebou, je samozřejmě nenávratný a není to nic, nad čím bychom museli moc naříkat, protože folk svou podstatou je intimní muzika, která si snad vždycky najde své posluchače, kterým jde o sdělení, o smysluplné texty,“ uzavírá hudebník.