Holokaust se na další pokolení přenáší i geneticky, míní vědci. První výsledky jim dávají za pravdu

Vědci z Masarykovy univerzity v Brně zkoumají, jak se holokaust podepsal na psychice, ale také na genetice potomků přeživších. Podle prvních výsledků se traumata nepřenáší pouze vyprávěním, ale také geneticky.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Židovská žena kráčející s dětmi k plynové komoře v Osvětimi | Foto: CC BY-NC-ND 2.0, Raymund Flandez

„Je všeobecně známo, že jakési důsledky na další generace, přinejmenším na generaci dětí přeživších existují,“ shrnuje dosavadní výzkumy vlivu prožití holokaustu na člověka neurolog a vedoucí výzkumného týmu Ivan Rektor.

Jeho tým oslovil pamětníky druhé světové války, kterým je kolem devadesáti let. Stejně tak do studie zapojil jejich děti a také vnoučata. Nejmladším účastníkům výzkumu je sedmnáct let, naopak nejstarší je pamětnice, která oslavila 94. narozeniny.

Přehrát

00:00 / 00:00

O výzkumu brněnských vědců, kteří zkoumají přenášení traumat holokaustu na potomky, si poslechněte v reportáži Terezy Kadrnožkové.

Všichni dobrovolníci podstoupili stejnou sérii testů. „Máme v podstatě psychologické dotazníky na reakce na holokaust. Kromě toho odebíráme genetický materiál, takzvanou epigenetiku, a snažím se zjistit, jestli došlo k přenosu genetické informace, k přenosu holokaustu na další generace. A pak zobrazování mozku v nukleární magnetické rezonanci, kdy se snažíme najít korelace, zda se nějakým způsobem tyto důsledky objeví v mozkových strukturách,“ vysvětluje Rektor.

Testy nebo odběr krve a stěr z úst podstoupil i pan Karel, který prošel šesti koncentračními tábory a v jednom z nich ztratil i svého bratra. Do prvního z nich, do Terezína, přišel jako čtrnáctiletý chlapec a jak sám říká, dlouho neměli pocit, že se jim děje něco zlého a vědomě tak trauma neprožívali.

„Ty přednášky, ty koncerty tam byly, takže my jsme to brali tak, že žijeme, my jsme si nedělali starosti, neměli jsme stres. My jsme mohli chodit do osmi večer po ulicích. Bylo tam sice 150 českých četníků, ale oni se chovali neutrálně,“ popisuje pan Karel.

Potřebují otestovat více lidí

A právě cílem projektu je podle Rektora zjistit, jak se trauma z holokaustu podepsalo například na genech dětí a vnoučat, tedy na tom, co se běžně při prožitých stresových situacích neuvažuje. A první výsledky jsou podle něj opravdu zajímavé.

Google profituje z popírání holokaustu, tvrdí židovské muzeum v Atlantě

Číst článek

„Zatím jsme vyšetřili asi stovku osob, z toho dvě třetiny jsou přímo z rodin, které postihl holokaust a třetina je zatím z kontrolních osob. Výsledky by byly ještě velmi předběžné, ale zdá se, že k tomu přenosu dochází epigeneticky. Dochází k jakýmsi změnám v genetické informaci, která se předává na další generace a není to čistě jen sociální transfer,“ popisuje výsledky Rektor.

Pro relevantní výsledky ale potřebují výzkumníci vyšetřit mnohem víc lidí, a to nejen přeživších a jejich dětí, ale také lidí, kteří koncentračními tábory neprošli. Ti se můžou hlásit ve výzkumném centru Ceitec.

Tereza Kadrnožková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme